Dnešní text se ekonomiky, resp. financí nebude týkat jenom zdánlivě. V pondělí tohoto týdne přinesla některé česká média informaci, že v českých předškolních zařízeních schází přibližně 50,000 míst. Matky jsou kvůli tomu nucené setrvávat s dítětem doma (tj. mimo pracovní proces) a státu tak utíkají peníze, které by z nich mohl získat například formou daně z příjmu. Řešení je však podle kohosi moudrého nasnadě – přeškolíme čerstvé absolventy a nezaměstnané na pečovatelky a chůvy, zařídíme firemní dětské skupiny a je po problému.
Není, věřte mi. Nějak se totiž z té rovnice, plné polovičních úvazků, daňových příjmů a sociálního pojistného vytratila jedna podstatná věc – dítě a jeho vrozený zájem o vzdělávání, poznávání a učení se. Zeptejte se jakéhokoliv dobrého dětského psychologa a ten vám potvrdí, že největší vliv na budoucí schopnosti a dovednosti člověka má to, jak se s ním „pracuje“ v období od narození do přibližně šesti až sedmi let věku. Jinými slovy – předškolní výchova má oproti obecně přijímanému názoru nikoliv podružný, ale naopak zcela zásadní význam. Nebo ještě jinak - co do dítěte v tomto období „nacpete“, to tam zůstane jednou provždy a co tam nedáte, budete jej v dalších letech učit o poznání obtížněji, pokud se vám to vůbec podaří. To není demagogie nebo propaganda, to je biologický a psychologický fakt.
Pan premiér a mnozí naši ministři se často a rádi zaklínají tím, jak z České republiky plánují vytvořit znalostní ekonomiku a mávají při tom více či méně nesmyslnými plány na (zejména finanční) reformu vysokého školství. Páni ministři, míříte na špatný terč. Kvalita lidského kapitálu dané země se rozhodně neformuje na vysokých školách, tam se pracuje s tím, co je „k dispozici“. Běžte si někdy neformálně popovídat s vysokoškolskými pedagogy, a když budete mít štěstí (a oni slabou chvilku) dozvíte se, jaká je skutečná úroveň znalostí a schopností nových adeptů na vyšší vzdělání – v některých oborech naprosto žalostná. Na vině však není (jenom) střední nebo základní školství, ale zejména zanedbaná předškolní výchova. Po roce 1989 se této fázi pedagogické práce s dětmi nikdo pořádně nevěnoval, z bývalých školek jsou herny a my teď sklízíme plody toho, co jsme zanedbali.
Pokud tento truchlivý trend chcete ještě podpořit, pokračujte v degradaci předškolního vzdělávání na jakousi „úschovnu“ dětí na dobu, kdy jejich rodiče sedí v kanceláři. Pokud jste si toho ještě nevšimli, svět se za posledních dvacet let poměrně výrazně změnil a konkurencí těch dětí nebude na pracovním trhu jenom jejich kamarád z vedlejšího vchodu, ale obrazně řečeno celý svět. Jestli je na tuto situaci nezačneme připravovat už teď, za pár let vám to zcela právem omlátí o hlavu…