Za krymskou krizí je třeba vidět něco víc než jen spor o to, zda má patřit strategický poloostrov v Černém moři Ukrajině nebo Rusku. Současná situace má mnohem hlubší kořeny: rostoucí hněv Ruska kvůli tomu, jak s ním Západ jedná od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991, napsala agentura AP.
Nejvíce se cítilo být Rusko poníženo, když se NATO rozšířilo nejen o bývalé spojence SSSR jako Polsko či Rumunsko, ale také o tři země, které byly jeho přímou součástí - Litvu, Lotyšsko a Estonsko. Poslední kapkou pak byla snaha Evropské unie o bližší vztahy s Ukrajinou prostřednictvím podepsání asociační dohody. Ta spustila řetězec událostí, které vedly k pádu a útěku proruského prezidenta Ukrajiny a nakonec i k anexi Krymu.
Ruský prezident Vladimir Putin připomněl dění po konci studené války během své úterní řeči u příležitosti připojení Krymu k Rusku. Obvinil v ní Západ z toho, že po rozpadu Sovětského svazu Rusko podváděl a ignoroval jeho zájmy. "Soustavně se nás snažili zahnat do kouta, kritizovali nás za to, že jsme měli vlastní názor, že jsme si za ním stáli, že jsme nazývali věci pravými jmény a nebyli pokrytci," řekl Putin. "Ale existují určité hranice. A v případě Ukrajiny je naši západní partneři překročili. Chovali se hulvátsky, nezodpovědně a neprofesionálně."
Jen málo západních pozorovatelů mělo pochopení pro Putinovy akce na Ukrajině - vojenský puč, spěšně připravené referendum o krymské nezávislosti a stejně rychlá úterní anexe strategického poloostrova v Černém moři. Většina jich však chápe, že se během ukrajinské krize projevilo přesvědčení Kremlu, že "pokusy o lepší vztahy se Západem v posledních dvaceti letech byly chybou", řekl Keith , profesor mezinárodních vztahů na Americké univerzitě ve Washingtonu.
Rychlou ruskou reakci na krymskou krizi je třeba chápat v kontextu toho, jak Washington s Moskvou jednal po rozpadu Sovětského svazu, tvrdí Jack F. Matlock, americký velvyslanec v Moskvě v době končící studené války. "Obecný názor, že si Západ vynutil rozpad Sovětského svazu, a vyhrál tak studenou válku, je mylný. Ve skutečnosti skončila studená válka po jednáních, z nichž měly užitek obě strany," napsal ve svém komentáři pro Washington Post Matlock. Hlavním problémem tak zůstává, že Spojené státy "neustále jednají s Ruskem jako s poraženým".
Ruské strategické a citové vazby ke Krymu jsou zvlášť hluboké. Kreml vnímá Ukrajinu jako zásadní součást svých snah o založení Euroasijské komise inspirované Evropskou komisí, která stojí v čele Evropské unie. Obyvatelstvo Krymu je z větší části ruské a Kreml má dlouhodobou smlouvu na pronájem krymské námořní základny pro svou strategickou černomořskou flotilu. Desítky tisíc ruských vojáků tak byly na poloostrově už přítomny. Rusko také rozmístilo početné jednotky podél ukrajinské východní hranice. Východ Ukrajiny je průmyslovým srdcem země s početnou ruskou menšinou, která by zde uvítala obnovení moci Kremlu. Západní a střední Ukrajina se naopak snaží zbavit vlivu Moskvy a stát se součástí EU a NATO.
Podle Fiony Hillové z amerického ústavu Brookings Institution nejsou sankce příliš účinné. Putin se snaží vyvolat vzpomínky na výdrž obyvatel Leningradu při obléhání města Němci za druhé světové války: "Odoláme sankcím a jakýmkoli jiným politickým i ekonomickým omezením, která na nás uvalíte. Máme vyšší práh odolnosti než vy," prohlásil Putin. z Americké univerzity říká, že anexe Krymu je znamením "odklonu Ruska od Evropy a USA směrem k etatistické politice a Krym je pouhým začátkem".