Protiimigrační politika podkopává na obou stranách Atlantiku demokracii a ničí životy. Evropské krajně pravicové nacionalistické strany získávají na síle, zatímco miliony přistěhovalců bez dokladů trpí ve stínu. Ve Spojených státech se prezident Barack Obama v obavách o schopnost své strany zachovat si kontrolu v Senátu rozhodl, že odloží imigrační reformu na dobu po listopadových volbách.
Tento přístup však může být nesprávný. Nový výzkum veřejného mínění provedený Německým Marshallovým fondem (GMF) totiž ukazuje, že protiimigrační smýšlení nepramení ze zakořeněné zášti, ale převážně z mylných informací.
Nejdůležitějším zjištěním výzkumu transatlantických trendů provedeného GMF je skutečnost, že obavy z přistěhovalců výrazně slábnou, pokud lidé dostanou k dispozici byť nejzákladnější fakta. Například na dotaz, zda v jejich zemi žije příliš mnoho přistěhovalců, odpovědělo kladně 38% dotazovaných Američanů. Když však bylo respondentům před položením této otázky sděleno, kolik cizinců v USA skutečně žije, jejich názory se výrazně proměnily: pouhých 21% z nich odpovědělo, že přistěhovalců je příliš mnoho.
Stejného výsledku bylo dosaženo i v dalších zemích. Ve Velké Británii uvedlo 54% respondentů, že přistěhovalců je příliš mnoho; u těch, kdo dostali informace o cizincích, klesl tento podíl na 31%. V Řecku se z 58% stalo 27%, v Itálii klesl podíl ze 44% na 22% a tak dále.
Jedinými zeměmi, kde se tento rozdíl neprojevil, byly buďto státy s velmi nízkou imigrací, jako je Polsko, nebo státy, kde probíhá otevřenější, informovanější a pokrokovější politická debata o přistěhovalectví, jako jsou Švédsko či Německo.
Mylné vnímání přistěhovalců
Další průzkumy odhalily mimořádně velké nepřesnosti ve vnímání přistěhovalců. V mnoha rozvinutých zemích se například veřejnost domnívá, že přistěhovalců žije v jejich zemi trojnásobně více, než odpovídá skutečnosti. Průměrný Brit věří, že 34% obyvatel Velké Británie tvoří cizinci; ve skutečnosti je to pouhých 11%.
Podobná zkreslení mizejí v zemích, kde se k problémům přistěhovalectví přistupuje otevřeně, rozumně se argumentuje a veškeré otázky se řeší s přesvědčením. Průměrný Švéd se například domnívá, že přistěhovalci představují 18% populace; skutečné číslo se blíží třinácti procentům. V důsledku toho není populismus v těchto zemích na vzestupu a politici hlavního proudu nehanobí menšiny a přistěhovalce.
To představuje silný důkaz, že debata a politika založené na realitě mohou od základu proměnit negativní politickou dynamiku vyvolanou migrací. Zároveň to naznačuje, že evropští politici hlavního proudu zajišťují svou neschopností zasvětit voliče do reality migrace podporu extremistickým stranám. Tato rána, kterou si politici zasazují sami, je mimořádně nebezpečná.
Výzkum transatlantických trendů zároveň ukazuje, že americkou veřejnost neznepokojuje legální migrace a že podle názoru zhruba dvou třetin respondentů se děti přistěhovalců dobře začleňují do jejich komunit. Tato zjištění by měla osmělit politiky k tomu, aby proaktivněji vytvářeli schůdné cesty pro legální migraci a pro politiku integrace migrantů.
Občan moudřejší politika
A i když přijde řeč na nezákonné přistěhovalce, vyjadřují sice američtí občané znepokojení, avšak k otázce řešení tohoto problému přistupují rozumněji než jejich političtí představitelé. Prostá většina Američanů oslovených GMF například uvedla, že by se nezákonným přistěhovalcům mělo umožnit získání legálního statusu.
Rovněž uvážlivý přístup k zasvěcování veřejnosti do dalších aspektů migrace by mohl přispět ke zmírnění protipřistěhovaleckých nálad. Nedávný průzkum provedený v několika zemích například ukazuje, že přistěhovalci jako celek ekonomicky přispívají svým komunitám více, než kolik si od nich berou. Podle německé studie vypracované Bertelsmannovou nadací, jejíž zveřejnění se plánuje na příští měsíc, dosahoval v roce 2012 čistý fiskální příspěvek jednoho přistěhovalce průměrné částky 3300 eur. Tyto údaje stavějí na hlavu konvenční názor, že přistěhovalci zatěžují veřejné služby.
Přistěhovalectví pochopitelně přináší komunitám skutečné problémy a může vést ke ztrátě pracovních míst a nižším mzdám pro domácí zaměstnance. I v tomto případě však hlavní problém představuje nedostatek pozornosti vůči těmto otázkám, a nikoliv samotná přítomnost přistěhovalců.
Například zaváděním razantní politiky rekvalifikace by se těmto nepříznivým dopadům čelilo účinněji než voláním po masových deportacích. To je jeden z důvodů, proč odbory, které se kdysi všeobecně stavěly proti přistěhovalectví, dnes mnohem více podporují opatření, jež by legalizovala pobyt dělníků bez dokladů a vytvořila další schůdné cesty pro migraci.
Informovaná veřejná debata je nezbytnou podmínkou fungování demokratického řádu. Bez ní začnou převažovat předsudky a populismus. Diskuse o přistěhovalectví nikdy nebude snadná, avšak budou-li její účastníci brát v úvahu fakta, může se stát méně tendenční a více uvážlivou.
Peter Sutherland je zvláštním zástupcem Organizace spojených národů pro otázky mezinárodní migrace a bývalým generálním ředitelem Světové obchodní organizace.
Copyright: Project Syndicate, 2014.
www.project-syndicate.org