Když v únoru Vladimir Putin otevřeně podpořil ukrajinské separatisty, jen stěží do svých strategických plánů zakomponoval možnost naprosté likvidace ruské měny. Poslední týdny ukazují, jak moc velká to byla chyba.
Právě nyní se totiž východní velmoc ocitá na prahu devastující měnové krize, se kterou v minulosti již zápasila. Rubl je pod tlakem vyděšených občanů, dychtivých spekulantů i zmatených firem. Ti všichni bedlivě naslouchají hlasům ekonomických odborníků, od nichž se valí proudy varování o možných hospodářských dopadech. V konečném důsledku se tak na finančních trzích rozmáhá názor, že prezident Putin již Rusko nevede v duchu ekonomické prosperity, ale pouze v duchu dosažení iluzorní, geopolitické moci. Jakékoliv snahy centrální banky chránit rubl tak s ohledem na Putinovo postavení ztrácí kredibilitu a ve snaze zastavit panické výprodeje rublu jsou neúspěšné. Jednoduše už na trhu nikdo nevěří, že k záchraně rublu může dojít.
A upřímně, není se, co divit. Ačkoliv je totiž pravdou, že na papíře Rusko zastává postoj vlídné otevřenosti celému světu, únorová podpora anexe Krymu rozpoutala faktickou obchodní válku se Západem. Putinovy mocenské snahy totiž přiměly EU a USA k uvalení sankcí. Ty v kombinaci s prudkým poklesem cen ropy namíchaly smrtící koktejl, který Rusko sráží do kolen. Na nohy se jej pak při opakovaných neúspěších ruské centrální banky musí pokusit postavit právě rozporuplný lídr Vladimir Putin.
Ten proto stojí před strategickou volbou, které se dozajista chtěl vyhnout. První možností je takříkajíc „stáhnout ocas“ a přiznat v otázce Krymu přehmat deklarací podpory naprosté svrchovanosti a celistvosti ukrajinského území. Přívětivým přístupem pak může odvrátit západní sankce a vrátit zemi pošramocenou důvěru světových finančních trhů i zahraničních partnerů. Druhou možností je udržovat od února zvolený politický kurz a bránit přesvědčení, že separatistické síly na Ukrajině mají opodstatněný nárok na samostatnou nadvládu nad části území. Tento směr pak ovšem vede nevyhnutelně k naprosté izolaci ruského státu. Snahy o záchranu rublu a potažmo celé ekonomiky ze strany centrální banky vypadají stále beznadějněji a blíží se tak chvíle, kdy na řadu přijdou kapitálové kontroly, či nedej bože znárodňovací procesy. V takovém případě pak na Rusko čeká faktický život v exilu. Důsledkem by poté s největší pravděpodobností byla silná hospodářská recese a růst životních nákladů běžných občanů, tedy dva základní pilíře, na kterých je vystavěna Putinova popularita v zemi.
Ruská ekonomika, která se v posledních letech vyvinula do lehce nepřehledné formy státního kapitalismu, tak Putinovou mocenskou tvrdohlavostí zabředla do nejhorších potíží od konce minulého tisíciletí. Její model vystavěný na exportu strategických surovin odhaluje klasické abstinenční příznaky jakékoliv závislosti. Potřebná léčba je pak zdá se v nedohlednu. I proto před Putinem stojí nejtěžší rozhodnutí v jeho politické kariéře. Buď ustoupí západním mocnostem a postaví se po jejich bok, nebo svou mocenskou hrou zatáhne Rusko do zápasu o holé ekonomické přežití.
Zdroj: FT