Jak se ukazuje v souvislosti s kybernetickými útoky na Spojené státy z podzimu minulého roku, Rusko v této oblasti vede se Západem válku. Jeho cílem bylo i Německo, Estonsko, Rumunsko či Ukrajina. James Clapper, který stojí v čele americké National Intelligence, před nedávnem sdělil senátu, že „ruská hrozba je vážnější, než se dříve myslelo“. Schopnosti ruských hackerů probourat se do počítačových sítí Bílého domu a dalších vládních institucí by měly představovat vážné varování. Spojené státy i NATO na něj musí reagovat vybudováním efektivních nástrojů obrany.
Ruské kybernetické útoky nabývají v Evropě a Severní Americe na intenzitě, roste i jejich sofistikovanost. Jde o chytrou válku, která míří za hranice tradiční činnosti zpravodajských služeb, které se orientovaly na získávání informací. Už bolševická tajná služba hovořila o „aktivních nástrojích“ a používala je na prosazování revolučních cílů v zahraničí. Zahrnovaly vše od politicky motivovaných vražd až po propagandu. Taktické cíle současných kybernetických útoků závisejí na konkrétních okolnostech. Například útoky vedené proti Rumunsku v roce 2013 měly za cíl získání tajných informací. Rumunská tajná služba byla schopná je rozpoznat a zastavit. Útok z roku 2007 provedený na Estonsko měl tuto zemi potrestat za odstranění válečného památníku. Jinde zase hraje hlavní roli propaganda – letošní útok na německé weby byl proveden skupinou nazývající se CyberBerkut a mělo jít o odvetu za německou podporu poskytovanou Ukrajině.
Podobné operace tvoří součást širšího spektra kroků, které míří proti západním zemím. Patří mezi ně i poskytování financí politickým stranám, zakládání proruských blogů a webových stránek, masová manipulace se sociálními médii a používání různých agentů. To vše má za cíl vyvolat u údajných nepřátel Ruska vnitřní rozpor a šířit dezinformace. Mezi nejčastější cíle patří země sousedící s Ruskem a Putinův cíl je zde jasný: Destabilizovat demokraticky zvolené vlády a získat nad zemí ekonomický, politický a strategický vliv. Putin doufá, že se mu podaří obnovit sféru vlivu a kontrolu nad významnými strategickými rozhodnutími. Nejde o žádnou novou taktiku, dnes se pouze využívá s intenzitou, která byla naposledy patrná během studené války.
Celý proces začal po přelomu tisíciletí, kdy došlo k obnově a modernizaci systému ruské vojenské rozvědky. Stál za ním sám Putin a ten se postaral i o to, aby se tajné služby zodpovídaly hlavně svým bývalým členům. Ohledně růstu ruské agresivity v této oblasti varovaly Spojené státy a zejména Velká Británie, Polsko a Rumunsko. Reakce na podobná varování byla ale většinou slabá, což Rusku umožnilo získat náskok a penetrovat do západních zemí takovým způsobem, že jejich vlády už nejsou schopny shodnout se na společném postupu vůči Rusku. Do propuknutí krize na Ukrajině to bylo patrné zejména v energetickém sektoru.
Je načase, aby Evropa a NATO reagovaly rozhodně. Ruská tichá válka vyžaduje politickou vůli na straně zemí, na které útočí. Potřeba je i více zdrojů, včetně legálního rámce, který by chránil evropskou bezpečnost a svobodu. Rumunská tajná služba už plánuje konkrétní kroky a pomáhá i Ukrajině s modernizací její kybernetické ochrany. Pokud ale nedojde k širší spolupráci v EU a NATO, Západ nebude schopen efektivní obrany a nebude schopen dostat Rusko do oblasti vymezené mezinárodním právem a diplomatickými normami našeho století.
Autorem je George Cristian Maior, který působil jako ředitel rumunské zpravodajské služby.
Zdroj: BeyondBrics