Negativní úrokové sazby se šíří jako mor. Představy střadatelů o tom, že banka jim snad dá nějaký úrok za to, že u ní uloží své peníze, se tak začínají jevit přinejmenším jako naivní. V posledních měsících jsou negativních sazeb plná evropská finanční centra. Evropská centrální banka se zoufale snaží podnítit růst depozitní úrokovou sazbou – 0,2 procenta. Švýcarská centrální banka má ze strachu, že posílení franku poškodí její obchod, nastavenou depozitní sazbu na úrovni - 0,75 procenta. Tento týden se 21. dubna přiblížila negativní úrovni vůbec poprvé i mezibankovní sazba Euribor, za kterou si mezi sebou půjčují banky v eurech.
Bankám vklady již nevoní
Americká banka Chase nedávno rozeslala dopis některým ze svých velkých vkladatelů, ve kterém jim oznámila, že o jejich peníze už prostě nestojí. Samozřejmě ne doslova. Místo toho se tito klienti z dopisu dozvěděli, že banka jim od 1. května bude účtovat “poplatek za utilizaci rozvahy“ a to ve výši 1 % ročně z deposit, jejichž výše převyšuje sumu, kterou klient potřebuje na běžný provoz. To v podstatě odpovídá negativní depozitní sazbě. Cílenými klienty byly převážně další finanční instituce a není divu, že ty z banky svoje peníze stahují. A světe div se, to je přesně to, o co generálnímu řediteli Jamiemu Dimonovi jde. Cílem banky není nic jiného než zbavit se vkladů ve výši asi 100 miliard dolarů. Zatím se jí to podařilo splnit přibližně na dvacet procent.
Ano, je to zvláštní, ale banky, které vkladatelům dříve platily úrok, se dnes zbavují peněz. Vstupujeme, jak se zdá do nové éry přebytku, ve které některé banky nepřijímají depozita s nadšením, ale milostivě se uvolují peníze akceptovat za podmínky, že jsou klienti za toto privilegium ochotni zaplatit. Není až tak výjimečným úkazem, když jsou sazby negativní ve smyslu nižší než míra inflace. Pokud například americká centrální banka tlačí úrokové míry pod úroveň inflace za účelem podpoření růstu, pro Američany jsou najednou peníze lacinější, levněji si mohou půjčovat, je pro ně lepší nakupovat hned než s koupí otálet. Pokud lidé příliš dlouho čekají, inflace může vyhnat ceny nahoru o víc, než dluží na úvěrech. Inflace jinými slovy snižuje skutečné množství peněz, které dluží.
Hranice nuly
Negativní nominální úrokové sazby, tedy sazby ještě před započítáním inflace, jsou již méně obvyklým jevem. Teorie vždy počítaly s tím, že klienti raději vezmou své peníze a uloží je do soukromého sejfu nebo pod matraci raději než aby platili bance úrok za to, že jí svěří své finanční prostředky. Když například americký Fed srazil v roce 2008 v boji proti největší finanční krizi od Velké deprese úrokové sazby dolů, respektoval jakousi hranici nuly. Tuto pomyslnou hranici tenkrát Fed považoval za absolutní možné dno.
Zhruba během posledního roku se ukázalo, že hranice nuly není žádným dogmatem. Zvláště potom, co některé centrální banky zjistily, že pokud vybírání hotovosti a ukládání jinde je pro vkladatele nákladné a nevýhodné, jsou tito vkladatelé ochotni i sazby pod nulou prostě tolerovat. Investoři pak mohou kupovat dluhopisy s negativním výnosem, pokud uvěří, že sazby budou i nadále klesat, čímž budou moci nakonec při prodeji realizovat zisk. Cena dluhopisu totiž roste, když jeho výnosy padají. Navíc globální investoři jsou připraveni investovat do národních cenných papírů s negativním výnosem, pokud uvěří v posílení tamní měny.
Negativní úrokové sazby a inovace aneb konec osvobozující anonymity papírových peněz?
Válka inovací se nevyhýbá ani negativním úrokovým sazbám a s kreativními způsoby jak hnát úrokové sazby ještě hlouběji do negativních pásem jakoby se roztrhl pytel. Mluví se dokonce i o úplném zrušení hotovosti. Názorový protiproud se ovšem domnívá, že by měla hotovost znovu nabýt na významu a užitečnosti, aby se právě dalšímu poklesu sazeb do negativních pásem předešlo. Vznikl by tak nový svět, ve kterém je hotovost klíčová.
Zrušení papírových peněz nebo snad jen omezení fyzických bankovek je pro spoustu lidí samozřejmě nepřijatelné a nepředstavitelné. Koneckonců peníze nekryté zlatem je věc jedna, ale nekryté peníze, které existují jen v elektronické podobě? Podle mnohých by to znamenalo hlavně ztrátu soukromí. Vlády elektronické peníze mohou snadno dohledat a kontrolovat. A hackeři dnes mohou takové elektronické účty peněz celkem snadno vybílit.
Dokud budou pro klienty bank, kteří chtějí vybírat vklady, k dispozici papírové peníze, bude pořád existovat hranice, za kterou banky nebudou moci při snižování úrokových sazeb jít. Od určitého bodu je totiž pro klienta výhodnější pronajmout si na miliardy v hotovosti sklad a ozbrojené stráže, které ho ochrání. Třeba ve Švýcarsku tisknou bankovky v hodnotě 1000 franků, které jsou užitečné pro velké transakce. Množství těchto velkých bankovek v oběhu většinou ve Švýcarsku vrcholí koncem roku a počátkem roku naopak klesá o několik procent. Letos, ale vlivem negativních úrokových sazeb toto množství počátkem roku dokonce o procento vzrostlo.
Hotovost omezuje moc centrálních bank…
Například toto omezení vidí jako nežádoucí a její ekonomové navrhli tři možnosti, jak by centrální banky mohli bojovat proti hotovostním skrblíkům. Buďto papírové peníze zrušit úplně, zdanit je anebo oddělit spojení mezi papírovými penězi a rezervami centrálních bank. Zrušení papírových peněz by donutilo lidi otevírat si elektronické účty, což by uvolnilo centrálním bankám ruce a ty by tak mohly vesele snižovat úrokové sazby, dokud by to považovali za nutné. Navíc by se smrskla i šedá ekonomika.
Na druhé straně obhájci hotovosti navrhují používání hotovosti naopak zvýhodnit a navrhují vznik takzvaných účtů hotovostních rezerv. Fyzická hotovost by tak měla podobnou roli, jako v dřívější éře bankovnictví zlato.
Konec hotovosti aneb negativní sazby jako drsný lék
Negativní sazby jsou drsným způsobem léčby vzniklých zdravotních obtíží ekonomiky. Je matoucí, když lidé musí platit za to, že si spoří a naopak dostávají zaplaceno za to, že si půjčují. Jestli se přidat na stranu obhájců či odpůrců hotovostních peněz záleží také na tom, jak moc jste schopni důvěřovat vládě. Na jedné straně stojí papírové peníze jako barbarský přežitek, stejně tak jako dříve John Maynard Keynes nazýval I zlato. Neboli hotovost jako ničitel monetární politiky a prostředek, který značně ulehčuje život kriminálníkům a daňovým podvodníkům. Na straně druhé je hotovost jako forma té nejlepší obrany pokud věříte, že centrální banky vedou válku proti střadatelům nebo, že vláda bude kontrolovat vaše finanční záležitosti. Naléhavost těchto otázek poroste s tím, jak se budou sazby déle posouvat na pomyslnou druhou stranu za hranici nuly.
Zdroj: BBG