Na londýnské kovové burze LME se referenční nikl s tříměsíčním dodáním aktuálně obchoduje okolo 10000 dolarů za tunu. Stejně tak jako u dalších průmyslových kovů obchodovaných na Londýnské kovové burze to odpovídá nejnižším úrovním od globální finanční krize let 2008 až 2009.
Nikl na LME od roku 2007.
Zatímco cena mědi nebo hliníku se však stále celkem pohodlně drží nad dnem dosaženým během nejhoršího výrobního kolapsu, který po finančním krachu následoval, nikl na něj již dosáhl. Během bleskového propadu 12. srpna cena niklu spadla na minimum 9100 dolarů, tedy jen kousek ode dna, na které se kov propadl v říjnu 2008, jen měsíc po osudovém krachu Lehman Brothers. Pro nikl, který na rozdíl od většiny ostatních kovů obchodovaných na londýnské LME, zažívá jak strukturální utahování na nabídkové straně, tak i rostoucí počet zásahů nabídky souvisejících s cenou kovu, je to mimořádný výsledek. Otázkou tedy zůstává, zda se nikl stal obětí iracionální paniky a strachu nebo volatility na trzích vyvolané kolapsem čínského akciového trhu. Ať tak či onak, otazník zůstává i nad tím, zda takové důvody jsou dostačující k tomu, aby šlapal nikl na paty nejhorším výsledkům z doby poslední krize na globálních trzích.
Raketový růst zásob
Klíčovým rozdílem mezi současnou situací a kritickým obdobím před sedmi lety je úroveň zásob na trzích. V říjnu 2008, kdy nikl zaznamenal historické dno, dosahovala úroveň zásob niklu 57000 tun. V návaznosti na jeden z nejhorších výrobních kolapsů poslední doby do ledna 2010 tyto zásoby stouply na 166000 tun. V porovnání s nedávným vrcholem z června, kdy burzovně registrované zásoby niklu dosáhly 465564 tun, asi není třeba dodávat, že se jednalo o jejich historické maximum. Tak markantní převis kovu na trhu ceny tlačil dolů ještě předtím, než začal kolabovat akciový trh v Šanghaji.
Fundamenty trhu
Rostoucí produkce
Většina těchto zásob pochází z Číny, která od června 2014 do března tohoto roku vyvezla 100000 upraveného niklu, což bylo více než v předchozích dvou letech a dost na to, aby se ze země stal čistý vývozce tohoto kovu poprvé nejméně od roku 2002. Rostoucí zásoby odráží dva další motory zakořeněné v základech trhu s niklem. Tím prvním je stoupající produkce, přičemž produkce niklu po rafinaci rostla v letech 2011 až 2013 v průměru o téměř 11 procent ročně. Šlo tak o klasický případ špatného komoditního načasování, kdy se do produkce zapojila nová generace závodů, jejichž provoz byl naplánován v letech konjunktury 2006 až 2007.
… a klesající poptávka
Takový nárůst produkce byl zkouškou pro poptávku po průmyslovém kovu. I tentokrát šlo o špatné načasování. Čínská produkce nerezové oceli, která je sektorem s největším prvotním využitím niklu, klesla jen za první čtvrtletí tohoto roku o 1,4 procenta. To by neznělo až tak tragicky, kdyby do té doby čínská produkce nerezové oceli nerostla v řádu dvouciferných čísel a to o 14 procent v roce 2014 a o 18 procent o rok dříve. Se zpomalením čínské ekonomiky to souvisí však jen z části, další problém pro nikl přišel s obchodními sankcemi zejména ze strany EU. Vývoz nerezové oceli se od počátku tohoto roku prozatím propadl o 21 procent.
Trápen na poptávkové straně prozatím přebíjí nesnáze na straně nabídky
Rekordní výše zásob po období ultrarychlé produkce spolu s tvrdým dopadem v souvislosti s využitím niklu v čínském sektoru nerezové oceli a celosvětovým cyklem snižování zásob nabízejí pravděpodobnou odpověď na otázku, proč se křivka ceny niklu opět pohybuje v oblastech naposledy viděných v letech 2008 a 2009. Ačkoliv poptávkový šok není nyní tak těžký jako za globální finanční krize, další fundamenty jako enormně rozsáhlé zásoby jsou z pohledu ceny rozhodně negativnější než tehdy. Momentálně jsou to strasti s poptávkou a strach z toho, co ještě přijde, které jsou hlavním tématem nejen pro nikl, ale i další komodity. Trh niklu je navíc známý předjímáním trendů pro širší trh s kovy, nikl dosáhl vrcholu super cyklu v roce 2007, tedy o čtyři roky dříve než třeba měď.
Zdroj: Reuters, BBG