Během posledních sto let bylo stále těžší nalézt nějaký výrobek, který by v sobě obsahoval části vyrobené jen v jedné zemi. Globalizace totiž rozprostřela výrobní řetězce po celé světové ekonomice. Dnes jsou tak vlaky, letadla, chytré telefony a tisíce dalších produktů vyráběny ze součástí přicházejících z řady zemí. Hybnou silou globalizace a následně i světového obchodu byly nové technologie. Ty ale budou působit dál. Díky nim a také vlivem ekonomických a demografických změn nyní vstupujeme do nové éry. Dodavatelské řetězce se v ní budou opět zkracovat a to bude negativně ovlivňovat zejména rozvíjející se země.
Před šedesáti lety poslal americký podnikatel Malcom McLean na moře první kontejnerovou loď a tím navždy změnil způsob dopravy zboží po celém světě. Použil standardní kontejnery, které mohou být přeloženy na vlak či nákladní automobil, a překládka nákladu z lodi tak už netrvala dny, ale hodiny. Trvalo sice léta, než se tato metoda rozšířila po celém světě, ale experiment nakonec fungoval a dnes jedna loď pojme téměř 20 000 kontejnerů. Zboží už díky tomu nemusí být vyráběno blízko spotřebiteli a namísto nákladů dopravy se výrobci začali starat více o jiné nákladové položky a zejména o náklad práce.
Dnes je situace taková, že například iPhone má v sobě součástky z Jižní Koreje, Německa, Francie, Japonska a dalších asijských zemí. 787 je vyráběn v devíti zemích v Severní Americe, Evropě a Asii. Zdálo by se, že neustálý pohyb materiálu a součástek po celém světě výrobu jen komplikuje, ale ve skutečnosti minimalizuje náklady a využívá levnou pracovní sílu. Tento trend vedl k tomu, že mezi lety 1980 a 2007 se mezinárodní obchod zvýšil desetkrát a zvýšil ekonomický růst zemí jako Čína, Korea, Tchaj-wan, Hong Kong či Singapur. Řada zemí se jejich úspěch nyní snaží napodobit, ale budou to mít těžké. Éra globalizace totiž končí.
Nástupcem globalizace je nová éra, které bude dominovat robotika a umělá inteligence. Tyto technologie totiž dramaticky sníží náklady výroby. Nyní je robotizace patrná jen v několika odvětvích, ale to se změní a v budoucnu se bude rozšiřovat do mnoha dalších. Roboti nakonec umožní firmám, aby se stáhly ze zemí s nízkými náklady práce. Tím bude eliminován hlavní faktor stojící za globalizací a prodlužováním výrobních řetězců. Podobně budou působit i další technologie, jako například 3-D tiskárny. U nich nejsou úspory z rozsahu tak velké jako u tradičních výrobních procesů. Tato technologie tak podpoří opětovný posun od současných výrobních řetězců.
Výrobní řetězce se tedy budou zkracovat, a to jak z hlediska geografického, tak z hlediska samotného počtu jejich prvků. Globální obchod bude v útlumu a například výrobce laptopů může mít v budoucnu namísto šesti dodavatelů jen dva. Stane se tak ale až ve chvíli, kdy 3-D tiskárny budou schopny kombinovat výrobu z různých materiálů, náklady tisku klesnou a zvýší se jeho rychlost. Roboti budou muset být flexibilnější, jejich programování jednodušší a rychlejší. Nahrazování výrobního kapitálu je také pomalý proces a pospané změny tak nebudou skokové, ale pouze postupné.
Nová průmyslová revoluce sebou tedy ponese regionalizaci mezinárodního obchodu. Země s levnou pracovní silou už nebudou mít takovou konkurenční výhodu. Nejlépe na tom budou státy s relativně nízkými náklady práce a velmi dobrou úrovní vzdělání. Některé regiony by se mohly stát úplně nezávislými na jiných – příkladem jsou země sdružené v obchodním bloku NAFTA. Asijské země, které doufaly, že nahradí Čínu na pozici výrobního centra globální ekonomiky, se mohou dočkat jen omezeného růstu či dokonce stagnace. Vyspělé země už se nebudou muset spoléhat na levnou pracovní sílu vzdálenou od nich tisíce kilometrů. Nejtěžší to budou mít země, které ještě nezačaly s industrializací.
Čína bude pravděpodobně schopna využít nových změn ke svému prospěchu. Její technologická báze, centralizovaná vláda a politika podpory technologického vývoje (o agresivních investicích v zahraničí nemluvě) by jí mohly v nové průmyslové éře posunout do předních pozic ve světové ekonomice. Na druhou stranu je také pravděpodobné, že v této zemi poroste příjmová nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími regiony. Pokud Peking nebude schopen zvládnout následné společenské a politické tenze, ekonomický úspěch Číny bude ohrožen. Dobrou startovní pozici pak mají samozřejmě země, které se zaměřují na výzkum a vývoj nových technologií. Jde zejména o USA, Japonsko, severní Evropu a některé menší asijské ekonomiky.
Autorkou je Rebecca Keller.
Zdroj: Stratfor, Geopolitical Weekly