Základním stavebním kamenem Putinovy strategie, která jej má dlouhodobě udržet u moci, je zobrazování Ruska jako pevnosti obležené nepřáteli. Mezi ně patří Spojené státy a další západní země. Putin pak sám sebe staví do pozice jediného člověka, který je schopen Rusko před nepřáteli chránit. Zároveň se mu umně daří odvádět pozornost od horšících se ekonomických podmínek v jeho zemi, které by v demokratické zemi měly pro vládnoucí politiky bezpochyby ničivé důsledky.
Náklady spojené s neustálou přípravou na ozbrojený konflikt jsou obrovské. Masivní výdaje na obranu okrádají zbytek ekonomiky o tolik potřebnou státní podporu. Putin to dobře chápe a vítězství Trumpa v amerických prezidentských volbách mu může poskytnout potřebný prostor pro změnu struktury vládních výdajů.
Když se Putin dostal k moci, z jeho úst nezaznívalo ani zdaleka tolik protizápadní rétoriky jako dnes. Ještě v roce 2001 tvrdil, že Rusku by měl být umožněn vstup do NATO, nebo by měla vzniknout úplně nová aliance, která by zahrnovala jak evropské země, tak Rusko. Jeho touha po integraci ovšem netrvala dlouho a vztahy se Západem se zhoršovaly s tím, jak se EU snažila o přijetí zemí, které dříve patřily do sféry ruského vlivu. Vrcholem byl rok 2008, kdy bylo na summitu NATO oznámeno, že Ukrajina a Gruzie by se měly stát strategickými partnery Severoatlantické aliance. Putin zuřil a tehdejšího amerického prezidenta Bushe prý dokonce varoval, že pokud budou podobné aktivity pokračovat, bývalé satelitní země přestanou existovat v rámci svých stávajících hranic.
V srpnu roku 2008 ruské jednotky vtrhly do Gruzie a ve dvou jejích provinciích dosadily loutkovou vládu. V roce 2014 Rusko zabralo Krym a podporovalo konflikt na východní Ukrajině. Putin skutečně věří, že EU a NATO mohou Rusko oslabit, ale toto nebezpečí ještě zveličuje proto, aby se udržel u moci. Po finanční krizi roku 2008 jeho popularita upadala, protože klesaly ceny ropy. Proto vytvořil „pevnost Rusko“. Zamrznutí konfliktu na Ukrajině jej zbavilo jednoho propagandistického tématu. Namísto toho používá údajnou hrozbu plynoucí z přesunu jednotek NATO do baltských zemí a kritizuje odpůrce Assadova režimu v Sýrii.
Popsaná Putinova strategie je efektivní, ale její cena je vysoká. Miliardy dolarů proudí na obnovu armády, a to i v době, kdy se Rusko muselo vzpamatovat z globálního ekonomického šoku. Řada státních i soukromých společností se přitom jen ztěžka drží nad vodou. Jestliže Putin chce, aby byl i nadále považován za velkého vůdce, musí oživit ekonomiku. Na to musí svůj zápas se Západem zakončit jako vítěz. Mohlo by mu v tom pomoci zvolení Trumpa americkým prezidentem?
Podle prvních známek se zdá, že skutečně ano. Kreml byl vítězstvím Trumpa potěšen. Ten totiž kritizuje NATO a o Putinovi hovoří vlídně s tím, že jde o lepšího vůdce, než byl Obama. Trump podle svých slov bude také jednat o ukončení sankcí uplatňovaných proti Rusku. Putin se pravděpodobně nenechá předvolebními sliby Trumpa moc unést a bude nedůvěřivý až do chvíle, dokud nepřijdou konkrétní činy. Trump koneckonců porušil už řadu svých slibů. Na to, aby se Putin stavěl do role vítěze, ale pravděpodobně postačí Trumpova návštěva Moskvy či nějaké společné prohlášení, ve kterém bude Rusko zmíněno jako rovný partner. Ruské státní televize pak začnou o Spojených státech a Západu hovořit vstřícněji a Putin se bude moci více věnovat ekonomice.
Autor: Nicolae Reutoi z londýnské konzultantské společnosti Alaco
Zdroj: BeyondBrics