Donald Trump snil v srpnu o tom, jak by bylo krásné, kdyby „Spojené státy začaly vycházet s Ruskem a s celým NATO a s dalšími zeměmi v regionu by se dohodly na zničení ISIS“. Poté ale zase hovořil o tom, že Evropa se v oblasti bezpečnosti veze zadarmo a měla by do rozpočtu NATO přispívat mnohem více než nyní. Na první pohled se tyto dva názory nevylučují a Trump se možná bude snažit dosáhnout obou cílů. Jenže pak brzy zjistí, že obojí mít nemůže a je velmi pravděpodobné, že sblížení s Putinem by vedlo k oslabení NATO.
Představme si, že by se Trump spojil s Putinem a oba v Sýrii by podporovali Assadův diktátorský režim, protože jak Trump dříve řekl: „Sýrie bojuje proti ISIS a ISIS se musíme zbavit.“ Když tito dva přední vůdci ohlásí společný postup v Sýrii, zároveň ohlásí společné zájmy ve východní Evropě, kde v poslední době také výrazně vzrostly tenze. Po ruské invazi na Ukrajinu provedly ruské letecké a námořní síly několik nepřátelských operací u evropských hranic. NATO následně reagovalo posílením sil v potenciálně problematických oblastech. Pokud by Putin s Trumpem sledovali společný postup na Blízkém Východě, bylo by logické, kdyby se snažili i o zklidnění situace v Evropě. Jenže kdyby se Putin v takové situaci nakonec rozhodl, že přece jen pošle do baltských zemí své vojáky, protože je tam utlačována ruská menšina, možná by mu Trump a jiní lidé radši uvěřili a nijak by nereagovali.
Znechutí Evropa Trumpa?
Trump správně poukazuje na to, že sami Evropané slíbili, že výdaje na obranu budou představovat 2 % jejich HDP. Většina z významných evropských zemí se ale tomuto cíli ani neblíží a například Německo dává na obranu jen 1,2 % HDP. Nicméně Evropa nyní čelí masivní fiskální krizi. Pokud tedy bude Trump požadovat zvýšení výdajů na obranu, pravděpodobně bude docházet k trpkým konfliktům. Pokud by transatlantická jednota takto trpěla, Putinova motivace pro zopakování ukrajinského scénáře někde jinde by rostla. Mohly by se objevit nové „spontánní protesty proti utlačování ruských menšin“ a Trump by čelil těžké volbě: Ukončí spojenectví na Blízkém východě a podpoří spojence z Evropy? Nebo bude už natolik znechucen evropskými problémy, že zavře oči před zabráním baltských zemí Ruskem a zničí důvěryhodnost NATO a slibu vzájemné podpory?
Psychoanalýza na dálku není mým koníčkem, ale dovedu si představit, že Trump by v popsané situaci mohl Evropě říci, ať si trhne nohou. Něco podobného už naznačoval Japonsku v souvislosti s možným konfliktem se Severní Koreou: „Hodně štěstí a užijte si to.“ Rozpad NATO by Rusku umožnil obnovit svou sféru vlivu ve východní Evropě, západní Evropa by mezitím zoufale zvyšovala výdaje na obranu. Celý tento scénář pak jasně ukazuje, že Trump nemůže oddalovat volbu mezi Putinem a NATO. Měl by odmítnout Rusko a podporu Assadova režimu a namísto toho by se měl zaměřit na změnu politiky NATO a snížení tíhy, kterou v alianci na svých bedrech nesou Američané.
Zásadní význam Merkelové
Významnou roli v dalším vývoji sehraje v této oblasti Angela Merkelová. Německo je evropskou ekonomickou velmocí a bude muset nést větší podíl na celkových výdajích obrany zemí NATO. Zároveň je v jeho zájmu udržet východní hranici Evropy co nejdále od svého území. Své výdaje bude muset zvýšit mnohem více, než si Trump přeje. Pak by také výrazně klesla pravděpodobnost další ruské agrese. Putin panuje v zemi stárnoucí populace, zemi, která těžce závisí na cenách ropy, a jeho armáda budí strach jen na první pohled. Pokud Trump potvrdí jednotu NATO, jen blázen by se v takové situaci vydal na dobrodružství do baltských zemí.
Merkelové se bude domácí podpora pro rozumnou dohodu s Trumpem získávat jen těžko. Příští rok ji čeká významný volební test a je možné, že výsledky voleb ji budou tlačit spíše k omezení výdajů na obranu. Podobné dynamice budou čelit i vlády jiných evropských zemí. Otázkou pak je, zda se jim podaří přesvědčit voliče, že posílení NATO za vyšší výdaje na obranu požadované Washingtonem za to stojí. Trump se ale každopádně mýlí, pokud se domnívá, že svého cíle pozvednutí Spojených států dosáhne s pomocí Putina.
Autorem je Bruce Ackerman.
Zdroj: The Atlantic