Kam zmizel šéf čínské korporace CEFC Jie Ťien-ming, která měla od komoditní společnosti a katarského státního investičního fondu za 9,1 miliard dolarů koupit 14,16 procenta akcií ruské společnosti Rosněfť? Touto otázkou se zabývají světová média od té doby, co 1. března čínské noviny oznámily, že hlavu společnosti CEFC vyšetřují kvůli podezření z hospodářské kriminality. Podle jedné z verzí za vzestupem i pádem předsedy představenstva čínské firmy stojí jeho vazby na čínské tajné služby, napsal ruský zpravodajský sever RBK.
Podle některých informací zatknout Jie Ťien-minga osobně nařídil čínský prezident Si Ťin-pching. Firma ve svém prohlášení zprávy o zadržení i vyšetřování svého šéfa popřela a uvedla, že se nezakládají na faktech. Oficiálně tyto zprávy nikdo nepotvrdil ani nevyvrátil.
Příběh vzestupu mladého podnikatele je záhadou zvlášť, když se zasadí do kontextu čínských ekonomických a politických reálií. V roce 2016 zařadil časopis Fortune Jie Ťien-minga na svůj seznam 40 nejvlivnějších lidí mladších 40 let na světě: obsadil druhou příčku a předběhl i budoucího francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Hodnota příjmů jeho společnosti CEFC, která byla založena v roce 2002, činila přibližně 42 miliard dolarů a na seznamu největších světových firem Global Fortune 500 podle výše příjmu jí tak připadlo 229. místo. Společnost skupovala aktiva po celém světě; jen v České republice koupila aktiva v hodnotě 1,5 miliardy dolarů. Obchody uzavírala mimo jiné i v Kazachstánu, Čadu nebo Abú Zabí.
V Rusku společnost investovala do akcií firmy En+ miliardáře Olega Děripasky, a i přesto o ní do plánovaného obchodu se společností Rosněfť nikdo neslyšel. V Evropě ji neznali, dokud nezačala skupovat aktiva v Česku. V samotné Číně se média o firmě CEFC poprvé zmínila v roce 2010.
Jie je údajně synem převozníka a po ukončení střední školy sloužil v armádě. Podle jedné z verzí se následně odstěhoval do Hongkongu, kde založil obchodní společnost. Podle jiných informací pracoval nejdříve jako lesník v rodném městě, kde pak měl štěstí při vlně privatizace, která mu umožnila koupit si první podnik.
V roce 2016 v rozhovoru pro časopis Fortune Jie uvedl, že na svou první investici před deseti lety obdržel peníze od státní banky a bohatých investorů. Nevysvětlil ovšem, jak málo známý sedmadvacetiletý podnikatel mohl získat úvěr v bance i důvěru investorů.
Z informací, které firma CEFC zveřejnila v roce 2012, vyplývá, že v letech 2003 až 2005 pracoval Jie jako zástupce generálního tajemníka Čínské asociace pro mezinárodní přátelské styky. Orgán je podřízen mocné Ústřední vojenské komisi Komunistické strany Číny. Oficiálním úkolem asociace je propagovat čínské úspěchy v rozvoji socialismu, ve skutečnosti se ale jedná o zpravodajskou službu vojenské komise. Zpočátku se zaměřovala jen na Hongkong a Tchaj-wan. Její agenti pronikali do komerčních struktur, kde vedli skrytou politicko-ideologickou práci.
Stěží tak můžeme považovat za náhodu, že veškeré velké zakázky získala CEFC krátce před nebo po setkání čínského prezidenta s představiteli jiných států. Česká aktiva za 1,5 miliardy dolarů koupila firma prakticky ihned po první návštěvě čínského prezidenta Si v Praze. O plánované koupi akcií Rosněfť informovala společnost krátce po návštěvě ruského prezidenta Vladimira Putina v Pekingu v září 2017.
Otázkou zůstává, jak mohli v České republice, v Kazachstánu i v Rusku přijmout společnost s nejasnou historií. Je možné, že šlo o úspěšné propojení zájmů partnerů společnosti s úkolem šířit čínský vliv. Například zisk českých aktiv je v souladu s čínskou iniciativou 16+1, tedy projektem spolupráce mezi Čínou a 16 zeměmi střední a východní Evropy v oblasti investic, dopravy, financí, vědy, vzdělávání a kultury.
Nákup akcií Rosněfť zase dobře zapadá do kontextu rusko-čínských vztahů. Zdá se, že spolupráce s firmou CEFC je výhodná pro všechny, což firmě hraje do karet. Jie Ťie-ming se například stal ekonomickým poradcem prezidenta Miloše Zemana.
Pokud Jie Ťie-minga zatkli, záhada kolem něj i společnosti se bude táhnout. Vyšetřování významných podnikatelů totiž může v Číně trvat měsíce, aniž by o tom média informovala. V případě šéfa CEFC můžeme jen spekulovat o tom, co překazilo jeho úspěšnou kariéru.