Dnes a zítra budeme v komunálních volbách rozhodovat o tom, kdo bude další čtyři roky spravovat naše obce. V téměř třetině z nich však mají voliči omezený výběr: jediná volební strana kandiduje v 1 842 z celkových 6 254 měst a obcí. V polovině těchto obcí je navíc kandidátů stejně nebo méně než míst v zastupitelstvu, takže o jeho složení je prakticky rozhodnuto ještě před otevřením volebních místností.
Vedle nižší ochoty lidí se politicky angažovat hraje roli také mimořádná roztříštěnost místní samosprávy. Česko má nejvíce obcí na obyvatele v Evropské unii, přičemž přibližně tři čtvrtiny z nich mají méně než tisíc obyvatel. Ve více než pětině obcí žije dokonce méně než 200 obyvatel. Tak velký počet obcí přitom neznamená jen vyšší režii spojenou s vlastním politickým vedením, provozem úřadu nebo správou majetku. Malé obce mají omezené odborné kapacity, slabší vyjednávací pozici vůči dodavatelům a obtížněji připravují složité investiční projekty.
Českým obcím přitom nechybějí finanční zdroje. Naopak, v posledních patnácti letech kumulují – bez ohledu na hospodářský cyklus či vývoj inflace – významné rozpočtové přebytky. V polovině letošního roku držely obce na svých účtech rekordních 475,2 miliardy korun, meziročně o přibližně 28 miliard více. Nejvyšší zůstatky hlásí velká města v čele s Prahou, která sama drží na účtech více než 205 mld. Kč, tedy zhruba 43 % prostředků všech obcí.
Rozumná finanční rezerva samozřejmě není chybou. Pokud se však přebytky hromadí dlouhodobě a rostou i v době vysoké inflace, kdy peníze rychle ztrácejí kupní sílu, ukazuje to na nevyužitý prostor pro investice a celkový rozvoj obcí.
Co se s tím dá dělat? Přestože jde o politicky citlivé téma, rozumnou volbou by bylo snížení počtu obcí. To by přineslo žádoucí úspory – dřívější propočet NERVu odhadoval možnou úsporu při slučování nejmenších obcí až na deset miliard korun ročně. Nejde však jen o úspory z rozsahu. Ještě silnější motivací by mělo být efektivnější fungování samospráv, tedy profesionálnější správa, vyšší schopnost investovat a v konečném důsledku i kvalitnější veřejné služby.
Spolu s územní reformou by měla přijít také změna rozpočtového určení daní. Současný systém rozděluje peníze především podle počtu obyvatel a velikosti obce. Efektivnější by bylo více odměňovat obce, které podporují ekonomickou aktivitu na svém území, umožňují bytovou výstavbu nebo poskytují služby širšímu okolí. Obce by tak získaly silnější motivaci podporovat svůj skutečný rozvoj.
TRHY
Koruna
Koruna včera posílila pod 24,40 EUR/CZK, podpořena lehkými ztrátami dolaru. Opětovný nárůst cen ropy nad 100 dolarů za barel a evropského zemního plynu ale budou bránit viditelnějším ziskům. Solidní výsledek srpnového maloobchodu a stagnace míry nezaměstnanosti na 5 % byly v souladu s tržním a naším očekáváním a korunový trh je přešel bez povšimnutí. Dnešní makro kalendář je prázdný, proto bude koruna sledovat zejména vývoj na energetických trzích, stejně jako překotný vývoj na francouzském dluhopisovém trhu.
Eurodolar
Eurodolar včera útočil na 1,12, přičemž důležitou roli během seance hrály komodity, resp. ropa. Útoky na tankery v Hormuzu vytáhly ropu Brent k 105 USD/barel, což byl pro euro jako velkého dovozce energií medvědí signál. Obrat podpořil zápis ze zářijového zasedání ECB, z něhož vyplynulo, že bankéři zvažovali další zpřísnění měnové politiky. Sázky na vyšší sazby v eurozóně vrátily euro k 1,12. Jestřábí tón guvernéra Fedu Wallera, který počítá s dalším zvyšováním sazeb, pak již nezabránil dalším ziskům eurodolaru, který profitoval z poklesu ceny ropy v reakci na slova amerického prezidenta Trumpa, že USA na Írán před listopadovými volbami nezaútočí.
Dnešní kalendář očekávaných událostí je prakticky prázdný, může to být opět ropa a eventuálně francouzské vládní dluhopisy, kdo určí směr měnovému páru EUR/USD.
Zlotý
Zřejmě hlavní vzkaz, který včera přišel z tiskové konference guvernéra NBP Glapińského, byl ten, že neočekává zvýšení úrokových sazeb na listopadovém zasedání. Podle něj Výbor pro měnovou politiku zatím nevidí, že by se drahá ropa a plyn propisovaly do dalších cen, a tak „není důvod k panice a nebude ani v listopadu“. Glapiński současný nárůst inflace na úroveň 4 % zdůvodňuje především vysokými cenami pohonných hmot, přičemž už v říjnu by ji měl vrátit do tolerančního pásma obnovený vládní program na potlačení vyšších cen benzínu a nafty (CPN). Dveře ke zpřísnění měnové politiky v Polsku nicméně nejsou zcela zavřené a klíčová bude pro další rozhodování listopadová prognóza NBP, resp. případné známky sekundárních dopadů dražších cen ropy a plynu (do inflace).
Podle našeho názoru tedy na listopadovém zasedání NBP ke zvýšení úrokových sazeb velmi pravděpodobně nedojde. Nicméně dodejme, že výše uvedené výstupy nejsou pro zlotý povzbudivé. Dojde totiž k dalšímu utažení úrokového diferenciálu mezi PLN a eurovými sazbami (vůči dolarovým sazbám již diferenciál neexistuje), což bude činit zlotý zranitelným v situaci, kdy polská ekonomika čelí výraznému dvojímu deficitu a hrozí jí další snížení ratingu.