Evropa:
Ryanair: F1Q19
Evropský nízkonákladový král pocítil tíhu, pod kterou se obvykle ohýbají tradiční aerolinky. Táhlá jednání s odborovými organizacemi zastupujícími piloty a letový personál, jež prozatím skončila neúspěchem, si již vybírají svou daň. Nákladové tlaky (již dohodnutý 20% nárůst mezd pilotů, vyšší palivové náklady) jsou provázené rušením letů, což vede zákazníky k opatrnosti při rezervaci letenek. Navíc je na evropském trhu stále přítomna nadbytečná kapacita, která drží na uzdě ceny letenek (-4 % yoy).
Ve výsledku tak zisk za F1Q19 klesá meziročně až o 20 % na 319 mil. EUR. Tržby přitom narostly o 9 % na 2,08 mld. EUR. Přes rizika pro letní letový řád společnost prozatím zůstává u původního výhledu pro letošní zisk v rozmezí 1,25-1,35 mld. EUR, ovšem s dovětkem, že plnění je bytostně závislé na letním cenovém prostředí. To zůstává v tuto chvíli slabé. Oproti dříve předpokládanému 4% nárůstu cen nyní vedení počítá jen s +1 %. Vedení přesto nehodlá kývnout na jakékoliv požadavky letového personálu, které by šly nad rámec nízkonákladového obchodního modelu. Ve hře je tak i případná relokace problémovějších letových základen.
Akcie aerolinek padají o 6 % a táhnou dolů celé odvětví. -3 %, Air France -2 %, -2 %, Wizz Air -3 %.
USA:
: 2Q18
Velmi zajímavé implikace mají kvartální výsledky, resp. doprovodný komentář, globální dvojky v službách pro ropný sektor, koncernu . Přestože tržby poskočily meziročně až o 24 % na 6,15 mld. USD, dle očekávání tažené bující aktivitou v severoamerické pevninské těžbě (+38 % yoy), akcie se v reakci propadají až o 8 %. Tento rébus má hned několik odpovědí, všechny se ale koncentrují kolem Severní Ameriky, potažmo Permianské pánve na západě Texasu.
Toto severoamerické ropné „eldorádo“ totiž táhne zdaleka největší měrou nárůst americké produkce. Jenomže právě ve vlastním úspěchu tohoto ložiska je také zakopán pes. Zatímco ložisko by uživilo i větší počet aktivních vrtů, to samé se bohužel nedá říci o příslušné přepravní infrastruktuře. Na západě Texasu a v přilehlém Novém Mexiku se tak ropa již nyní obchoduje se značným regionálním diskontem vůči WTI, což vede producenty k omezování produkčních kapacit a počtu aktivních vrtů. To samozřejmě nehraje do karet Halliburtonu, pro který je severoamerická pevninská těžba vůbec nejdůležitějším segmentem.
Zatímco profitabilita v zádech s rostoucí severoamerickou produkcí nezadržitelně směřuje k cyklickému vrcholu (dle managementu kolem 20 %), na odhady přesto nedosáhla (19,2 % vs očekávaných 19,8 %). EPS na úrovni tržního konsenzu je tak pouze dílem daňové reformy. K tomu se přidávají páteční čísla konkurenčního Schlumbergeru (Investiční tipy), po kterých byl trh pravděpodobně nastaven na pohodlné překonání odhadů. Dle CEO Millera by problémy s přepravou v Permianu měly začít ustupovat v příštím roce.