Ve světě…
Medvěd se nebudí, už je dávno tady: CNBC tento týden poukazuje na pesimisty z . Ti nevarují před probouzejícími se medvědy na akciovém trhu, a namísto toho rovnou tvrdí, že na něm již řádí. Konkrétně říkají, že „již začal několikaletý medvědí trh“, což se projevuje i tím, že valuace dosáhly svého vrcholu v prosinci. Stratég banky Mike Wilson tak čeká, že index S&P500 se bude v několika následujících letech obchodovat v rozmezí 2400 – 3000 bodů, do konce příštího roku podle něj oslabí o 4 %.
Na akcie podle stratéga dolehne zpomalující tempo růstu korporátních zisků, se kterým se sice na Wall Street počítá, ale podle Wilsona ještě ne dostatečně. Trh se také začne stále více zaměřovat na rostoucí sazby, a následně vyšší finanční náklady firem. Negativně se v jejich hospodaření projeví i vyšší ceny energií, dopravy, vyšší náklady práce, cla a ceny materiálů.
Mezi nejrizikovější aktiva nyní podle Morganů patří bitcoin, dluhopisy na rozvíjejících se trzích a také tamní akcie, průmyslové kovy a sektor stavebnictví. Wilson se také pesimisticky vyjadřuje o technologiích, a to z důvodu vysokých valuací a „nedostatečného prostoru pro pozitivní překvapení na straně jejich ziskovosti“. Proti tomuto sektoru prý hovoří i technická analýza a rizika spojená s tenzemi v mezinárodním obchodu.
Rozvíjející se krize: Na stránkách FTAplhaville si všímají nové analýzy od BCA Research, která se zaměřuje na možné problémy na akciových trzích v rozvíjejících se zemích. Poukazuje konkrétně na to, že korelace mezi těmito trhy a vývojem sazeb v USA není historicky tak silná, jak se možná někteří domnívají. Právě utahování monetární politiky v USA a růst tamních sazeb je přitom dnes považováno za jeden z hlavních rizikových faktorů pro rozvíjející se trhy.
BCA Research na základě následujícího obrázku tvrdí, že od roku 1980 došlo jen ke dvěma případům, kdy zvedání amerických sazeb doprovázel prudší propad cen akcií na rozvíjejících se trzích. Konkrétně k tomu došlo v roce 1982 během dluhové krize v Latinské Americe a pak v roce 1994 během krize v Mexiku, kterou vyvolala kombinace vysokého vnějšího zadlužení, deficitů běžného účtu a pevného měnového kurzu. Graf pak celkově naznačuje, že během zvedání sazeb v USA mají rozvíjející se trhy spíše tendenci růst než klesat. Rozhodujícím faktorem je nepřekvapivě fundament těchto ekonomik – pokud stojí na pevných nohou, utahování monetární politiky v USA nemá většího vlivu.
„Rakouská“ pevnost Evropa: Der Spiegel přináší rozhovor s rakouským kancléřem Sebastianem Kurzem. Ten mimo jiné uvedl, že se v rámci rakouského předsednictví EU chce zaměřit zejména na bezpečnost a ochranu vnějších hranic Unie. Vedle toho „je třeba pracovat na konkurenceschopnosti, abychom byli schopni bránit naší prosperitu“.
V oblasti migrace chce politik „pokračovat v trendu, který již byl nastaven“ a který uznává, že neomezené přijímání uprchlíků není tou správnou cestou. To si již podle Kurze uvědomujeme, nyní je třeba to převést do praxe. Konkrétně by mělo být bráněno lodím, aby vůbec vyplouvaly s uprchlíky ze severní Afriky a následně to, že „po jejich záchraně jsou automaticky přijímáni do EU“. Proto musí být posílena spolupráce se zeměmi jako Libye, Tunis a Maroko, více zdrojů na ochranu hranic EU pak musí obdržet Frontex.
„Naším cílem by mělo být zničení byznys modelu pašeráků. A tento model bude zničen ve chvíli, kdy ti, kteří jim zaplatí, nebudou automaticky přijímáni do Evropy... Egypt je nyní připraven přijmout ty, kteří odpluli z jeho břehů. Přesně toho musíme dosáhnout i v Libyi, Maroku a Tunisu. Chci dosáhnout toho, že k Evropě žádné lodě vyplouvat nebudou“, řekl Kurz. Podle jeho názoru také ale nelze jen tak opustit ty evropské země, které nyní čelí největšímu migračnímu tlaku.
Myslíte si, že můžete změnit postoj k uprchlíkům v zemích jako Česká republika, či Maďarsko, se kterými máte dobré vztahy a které nechtějí přijmout vůbec nikoho? Na tuto otázku Kurz pouze odpověděl, že nerozlišuje mezi jednotlivými zeměmi a regiony Unie a že je podivné, když lidé protestují proti jeho setkání s Orbánem, když jde o zástupce sousední země. Dodal že na jednu stranu nesmíme hovořit členských zemí první a druhé třídy, ale také „nemohou být žádné kompromisy ohledně vlády práva a demokracie“.
Materiálová produktivita: Eurostat tento týden přichází s poměrně nevšedním měřítkem ekonomické efektivity, které dává do poměru hrubý domácí produkt v dané zemi s množstvím použitých materiálů. Tato produktivita se tedy zvyšuje, pokud produkt roste rychleji, než spotřeba materiálů. Vývoj těchto dvou proměnných, a následně produktivity, v celé EU (světle modrá křivka) ukazuje první graf. Se spotřebou materiálů značně zahýbala finanční krize let 2007 a 2008 a od té doby se pohybuje znatelně pod předkrizovými úrovněmi. Jelikož produkt se po krizi vrátil k rostoucímu trendu, výsledkem je celkové prudké zlepšování materiálové produktivity.
Druhý graf ukazuje srovnání tohoto měřítka u jednotlivých evropských zemí. Nejníže je produkt relativně k materiálové spotřebě v zemích jako Bulharsko, či Rumunsko. Nejlépe je na tom v tomto smyslu naopak Nizozemí a Velká Británie, ale malá je spotřeba materiálu relativně k produktu i v Itálii a Španělsku. Česká republika se pohybuje zhruba uprostřed pole a dosahuje podobné produktivity, jako Slovensko a Řecko:
… a u nás doma
Podpora elektromobility: Ihned.cz poukazuje na to, že „stát chce podpořit elektromobily, do budoucna by mohly mít zdarma dálnice a další výhody“. Ministerstvo dopravy chce také investovat do vybudování páteřní sítě dobíjecích stanic. Z evropských prostředků na tento účel vyčlenilo až 130 milionů korun. Od dubna příštího roku mohou vlastníci elektromobilů a nejekologičtějších hybridních vozů zažádat o novou poznávací značku, a právě ta jim do budoucna má přinést výhody. Už teď přitom mohou řidiči elektromobilů zdarma zaparkovat v pražských zónách placeného stání. Elektromobily jsou rovněž osvobozeny od placení silniční daně.
Starostu přímo: Ihned.cz tento týden píše i o tom, že „v Česku přibývá obcí, které vymyslely, jak volit starostu přímo“. Navzdory současnému systému si tak vytvořily vlastní „volby“. Například v Nákří nedaleko Temelína začali vybírat starostu přímo už v roce 1990. „Před volbami vždy uspořádali anketu, jejíž výsledky byly závazné a lidé pak podle nich hlasovali. Drželi se toho až do voleb v roce 2014. V anketě vždy předem vybrali, kdo má kandidovat a kdo se má stát starostou“, píše ihned.cz. A tvrdí, že účast v této anketě byla od roku 1990 pokaždé vyšší než v samotných volbách a nikdy neklesla pod 83 procent.
Voda je všude, jen jí najít: Idnes.cz přináší rozhovor s hydrogeologem Janem Bartoněm z brněnské společnosti GEOtest. Ten mimo jiné uvedl: „Pracujeme také v oblastech, které jsou velmi zasažené suchem, například v Mongolsku nebo v Etiopii. I tam vodu najdeme, i když je třeba 150 metrů hluboko. Tady u nás na jižní Moravě hodně vrtů vyschlo a je pravda, že se hodně prohlubují. I když lepší by bylo spíš omezit čerpání. Zejména v okolí měst, kde se hodně staví, jsou podzemní zdroje vody nadužívány. Řada majitelů individuálních vrtaných studní navíc nerespektuje ochranná pásma. Stahují vodu z vrtů, které se využívají k zásobování obyvatel obce, a vodoprávní úřady to povolují. To by se stávat nemělo“.
Nejvíce vody je u nás podle odborníka v pánevních strukturách, jako je třeboňská, budějovická nebo česká křídová pánev. Nejvíce ohroženy znečištěním jsou pak oblasti „v okolí řek, kde stojí většina velkých továren, které vodu z řeky používají na chlazení a pak ji zpátky vypouštějí. Většinou jsou tam propustné štěrky, které nekryje nepropustná vrstva. A pokud ano, je v nich spousta technologických vrtů, které nemusí být dobře zabezpečené“.