Americký řetězec restaurací s rychlým občerstvením nezískal od Lucemburska nelegální státní podporu ve formě výhodnějších daní. Skutečnost, že nemusel platit daně z některých zisků, způsobily rozdíly mezi daňovými zákony v USA a v Lucembursku. Oznámila to dnes Evropská komise (EK).
EK vyšetřovala daňové dohody americké firmy v Lucembursku tři roky v rámci zásahu proti nelegálním daňovým dohodám mezi vládami EU a nadnárodními společnostmi. Výsledkem vyšetřování těchto nedovolených výhod bylo, že firmy , a Fiat musely doplatit na daních miliardy eur.
V tomto případě však EK zjistila, že skutečnost, že nemusel platit některé daně, byla v souladu s národními daňovými zákony a dohodou o zamezení dvojímu zdanění mezi Lucemburskem a USA. Lucembursko tak neporušilo pravidla EU o státní pomoci, uvedla komisařka pro hospodářskou soutěž Margrethe Vestagerová.
Lucembursko verdikt komise vítá, uvedla agentura Reuters. Letos v červnu Lucembursko představilo návrh zákona, který má zabránit takzvanému dvojímu nezdanění. Tedy situaci, kdy nadnárodní firma bude mít možnost se vyhnout zdanění svých ziskům, což byl právě tento případ.
Vyšetřování se zaměřilo na dceřinou společnost Europe Franchising, která získává licenční poplatky od provozovatelů franšíz v Evropě, na Ukrajině a v Rusku za právo používat obchodní značku a související služby. Daňové sídlo této firmy je v Lucembursku a má dvě pobočky, v USA a ve Švýcarsku. Pobočka ve Švýcarsku vyvíjí omezenou činnost související s franšízovými právy a tekly přes ni příjmy z lucemburské centrály na pobočku do USA, která žádnou reálnou činnost nevyvíjí.
Lucemburské úřady na začátku roku 2009 potvrdily firmě , že evropská dceřiná společnost nemusí platit daně v Lucembursku, pokud její zisky budou zdaněny v USA, což bylo možné podle smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi USA a Lucemburskem. Nicméně Europe Franchising měl každý rok předložit potvrzení, že poplatky převedené do USA přes Švýcarsko byly přiznány a zdaněny. ale pak úřadům předložil další žádost, ve které tvrdil, že americká pobočka společnosti je stálou provozovnou, což podle zákona znamená, že v USA podléhá povinnosti platit daň z příjmu právnických osob. Lucemburské úřady proto nakonec rozhodly, že nemusí dokazovat, že příjmy v USA zdanil.
Problém byl však v tom, že podle lucemburských zákonů byla americká pobočka stálou provozovnou, podle amerických ale nikoliv, a proto podle místních zákonů nemusela své zisky v zemi danit. Výsledkem toho bylo, že lucemburská dceřiná společnost neplatila daně v Lucembursku ani v USA.