„Pokud přemýšlíte, odkud by mohli přijít noví liberální političtí vůdci zemí východní Evropy v době, kdy tento region propadá nacionalismu a korupci, můžete se podívat na skládky odpadu. Budoucí slovenská prezidentka Zuzana Čaputová totiž své politické zkušenosti získala právě díky ní.“ Na stránkách Bloombergu to píše Leonid Bershidsky a vypráví, jak se politička během 14leté právní bitvy stavěla proti vybudování skládky v Pezinku. A během toho „se naučila hodně o tom, jak to na Slovensku funguje“.
Čaputová podle Bershidskyho ale ani díky vyhranému boji s těmi, kteří skládku podporovali, nezískala slávu a do prezidentských voleb vyrazila jako téměř neznámá politička. Cestovala tak po celé zemi a „porušovala téměř každé marketingové pravidlo tím, že se prostě snažila být sama sebou“. Slovensko je přitom podle Bershidskyho „konzervativní katolickou zemí“ a „být sama sebou znamenalo hovořit i o podpoře liberálních hodnot, jako je manželství párů stejného pohlaví“. Čaputová se tak stala cílem útoků pravice a její postoje nahrávaly některým politickým protivníkům.
Čaputová si zpočátku nevedla dobře a podle svých vlastních slov zvažovala, zda má vůbec smysl v kampani pokračovat. Pak se ale odstartovaly televizní debaty prezidentských kandidátů a ona začala díky svým mediálním dovednostem sbírat body. Veřejnost si také vzpomněla na kauzu se skládkou a „volba Čaputové se stala způsobem, jak odmítnout politiku prostoupenou korupcí“. Polovina jejího rozpočtu pro volební kampaň přišla z malých částek a volby se jí nakonec podařilo vyhrát.
Prezidentská funkce na Slovensku není spojena s velkou mocí, ale svou váhu podle Bershidskyho má. Čaputová bude jmenovat premiéra a klíčové soudce. Premiér má sice pravomocií více, ale u něj hodně záleží na stranické podpoře. Ačkoliv Čaputová odešla z hnutí Progresívne Slovensko, to z jejího volebního vítězství těží a přestože vzniklo teprve v roce 2017, je nyní druhou nebo třetí nejsilnější politickou silou v zemi. Čaputová ale sama sebe nepopisuje jako někoho, kdo stojí proti zavedeným stranám a systému. A už vůbec není populistkou, protože takoví politici podle ní operují s dezinformacemi a zneužívají emoce lidí a zejména jejich strach.
Podle Bershidskyho má nyní slovo populista skutečně negativní nádech a to částečně kvůli těm, kteří vládnou v zemích jako Polsko, Maďarsko a Česká republika. Jenže „původní definici populismu odpovídá i aktivistka, jakou byla Čaputová“. Jde totiž o někoho, kdo reprezentuje běžné lidi, kteří mají pocit, že politické elity je nechávají stranou. Tito skuteční populisté nezneužívají „základní instinkty“ voličů či kulturní rozdíly.
Bershidsky si také všímá toho, že v zemích východní Evropy i v Rusku jsou to právě skládky odpadu, kde se střetávají zájmy veřejnosti se zájmy mafie a zkorumpovaných politiků. V Rusku byly dokonce protesty proti skládkám v satelitních městech kolem Moskvy „nejviditelnějšími kroky proti současnému režimu a donutily prezidenta Vladimira Putina, aby se problému osobně věnoval“. V Polsku se zase vládnoucí strana Právo a spravedlnost snaží uklidnit protesty schválením lepší legislativy týkající se hospodaření s odpadem. A na Ukrajině došlo k „odpadkové krizi“ v roce 2017.
Aktivisté, kteří v této oblasti vystupují proti „aktivitám mafie a zneužívání veřejných peněz“, nejsou dnes známými osobnostmi. Získávají ale hodnotné zkušenosti, učí se, jak jejich země funguje. A formují si názory na to, jak by fungovat měla. Právě Čaputová ukazuje, že málo známá aktivistka se nakonec může stát prezidentkou.
Zdroj: Bloomberg