Začátkem února vplul do Perského zálivu ropný tanker, údajně do terminálu v Basře u iráckého pobřeží. Následně vypnul své transpondéry a zmizel z dosahu. Po deseti dnech, když se vracel přes Hormuzský průliv do Fudžajra ve Spojených arabských emirátech vyprázdnit své tanky, vysílání opět obnovil. Poté se opět obrátil do Basry, znovu zmizel, pak se objevil a dovezl ropu do Fudžajra. Za posledních osm měsíců vykázala plavidla toto chování více než šedesátkrát.
Podobné manévry v blízkosti Íránu zajímají americké úředníky, neboť 2. května bylo zakázáno vyvážet veškerou íránskou ropu. V tomto případě ale nesbírají podobné informace zpravodajské služby, nýbrž firma Windward. Ta sídlí v Izraeli a stojí za ní investoři včetně Davida Petraeuse, bývalého šéfa CIA, a Johna Browneho, bývalé hlavy . Windward totiž pomáhá firmám proplout divokými vodami sankcí.
A není sama. Prosazování sankcí vytváří některým firmám problémy, ale jiným zase přináší možné zisky. Jde o nové odvětví, které pomáhá firmám se sankcemi řídit a pochopit jejich následky. A kde jinde je to evidentnější než v energetice, kde jsou činné ropné společnosti, banky, správci aktiv a obchodníci, lodní společnosti, pojišťovny námořní přepravy a vlastníci lodí? I když se Amerika a Írán vyhnuly vojenskému konfliktu, firmy se stejně musí potýkat se sankcemi, které jsou oblíbeným nástrojem amerického prezidenta Donalda Trumpa. Podle vedoucího compliance u jednoho velkého obchodníka s energetickým komoditami jsou následky porušení sankcí „fatální“.
Rizika pro firmy rostou ze dvou důvodů. Zaprvé využití sankcí komplexně rostlo od té doby, co byl Marc Rich, zakladatel a velký obchodník, obviněn v roce 1983 ze spolupracování s Íránem, který v tu dobu držel Američany jako rukojmí. Loni Amerika uvalila sankce na asi 1 500 lidí, firem, lodí a dalších entit, což je skoro trojnásobek oproti roku 2016. A posledních šest měsíců bylo obzvláště nabitých. Amerika začala v listopadu uvalením sankcí na Írán a v lednu na Venezuelu, dalšího velkého vývozce ropy. 9. května poprvé zajala loď, která byla obviněna z přepravy zakázaného uhlí ze Severní Koreji.
Zadruhé postižené země i všehoschopní překupníci jsou čím dál v lepší v tom, se jim vyhýbat. Poradci při OSN (kteří se sami zčásti spoléhají na data Windward) a američtí úředníci z ministerstva financí vydali v březnu na sobě nezávislé reporty, ve kterých popisují, jak se to běžně dělá. Lodě vypnou svá vysílací zařízení, aby nebylo možné je detekovat. Ropu přepraví uprostřed oceánu z jedné lodi na druhou. Přičemž lodě, které obchodují jménem Severní Koreje, se schází ve Východočínském moři a ke komunikaci používají oblíbenou čínskou aplikaci WeChat. Kapitáni skryjí identitu lodě tak, že zmanipulují data transpondéru, aby odesílala falešnou lokaci a identifikační čísla jiných lodí.
Američané tvrdí, že podobné metody pomohly Íránu a Rusku převážet ropu do Sýrie. Severní Korea zvládla v roce 2018 dovážet mnohem vyšší množství rafinované ropy, než stanovovaly limity mezinárodních sankcí. Jiná je situace ve Venezuele – americké sankce teoreticky cizincům stále povolují s danou zemí obchodovat. Ale strach z toho, že se sankce rozšíří, způsobuje, že tradičních obchodních partnerů je málo. Režim Nicoláse Madura tento měsíc podle informovaného zdroje našel loďaře na transport své ropy do Indie, ale musel zaplatit dvojnásobek současných sazeb.
Dvě možnosti, jak na sankcích vydělat
Firmy, které s nadšením pronikají do tohoto zakázaného teritoria, můžeme rozdělit zhruba do dvou kategorií. První zahrnuje ty, které mohou z dopadů sankcí na energetické trhy profitovat. To jsou hedgeové fondy, analytici a obchodníci. Pomáhá jim skupina firem, která kombinuje data z vysílaček, komerčních satelitů a dalších veřejných a poloveřejných informací. Sice se na sankce nespecializují, ale sankce jim navyšují poptávku po datové expertize.
Tak například hlavní determinantou výstupu Venezuely je přístup k ředidlu pro její těžkou ropu. Firma Clipper Data si všimla, že ruské lodě převážejí ředidlo lodím u Malty a ty jej dále dováží do Venezuely. Kpler, francouzský rival této firmy, používá zase satelitní snímky odstínů na víku zásobníků, aby podle nich odhadl, kolik je v nich ropy. S pomocí dat z vysílaček, snímků, záznamů z přístavu a dalších zdrojů poskytuje Kpler svým zákazníkům (např. Mezinárodní energetické agentuře nebo výzkumné společnosti Bernstein) odhady íránských vývozů, včetně nedávného nárůstu íránských vývozů bez konkrétní destinace.
Druhá kategorie firem si na porušování sankcí naopak sama dává pozor. A potřebuje jiný druh pomoci. Předsedovi společnosti EN+ ovládající i ruského giganta s hliníkem, kterému se loni podařilo úspěšně vyškrtnout tuto firmu z americké sankční listiny, radila firma Latham & Watkings. Ta byla svědkem nárůstu v podnikání souvisejícím se sankcemi. Poskytovatel dat Refinitiv nabízí software, který umožňuje klientům porovnat své partnery a zákazníky se seznamem zakázaných entit. Windward používá strojové učení, aby prostudovala data jako lodní trasy, mezery ve vysílacím přenosu (z nichž některé mohou být legitimní) a určit změny, které mohou firmám pomoci v identifikaci podezřelé aktivity. Kharon, založený loni bývalým úředníkem amerického ministerstva financí, nabízí detailní analýzu kohokoliv nebo čehokoliv na sankčních listinách.
Firmy také zavádí i vlastní programy compliance. Trafigura, velký obchodník s energetickými komoditami, nyní smluvně zakazuje kupcům ze severní Asie vypínat své lodní transpondéry, aby plavidla mohla být stopovatelná. Také po nich požaduje, aby podávali informace, kde a kdy se zboží vyloží.
Vývoj ale není rovnoměrný. „Roste povědomí toho, proč je to problém, ale lidé jsou v jednání velmi pomalí,“ říká Hugh Griffiths, který vede panel expertů OSN na Severní Koreu. Byl překvapen, že co se loňského roku týče, prostudovalo vysílací data lodí, které pokrývali, jen málo námořních pojišťoven. V březnu americké ministerstvo financí po vzoru doporučení panelu OSN na Severní Koreu urgovalo, aby firmy zavedly lepší metody a tvrději zakročily proti porušování sankcí. 2. května vydalo nové směrnice, což znovu vytvoří více příležitostí právním firmám a dalším.
Jejich výdělky ale mohou být pro ministerstvo financí i ztrátou. Tento bobtnající průmysl k sobě rád přetahuje úředníky z ministerstva financí. Jak dokazuje Kharon, byrokraté se již mohou připravit na nové nabídky. Na atraktivnosti veřejné sféry nedodá ani její náladový šéf. V březnu toto ministerstvo ohlásilo nové restrikce na dvě přepravní společnosti se sídlem v Číně za porušení sankcí na Severní Koreu, jen proto, aby Trump zatweetoval, že je ruší. Slovy bývalého vrcholného úředníka „je lukrativnější a vděčnější pomáhat firmám tuto éru sankcí ustát“.
Zdroj: The Economist