Celkové zahraniční zadlužení ČR dosahuje přes 4,4 bilionů korun a odpovídá tak 69 % HDP. Na tomto dluhu se stejnou měrou podílejí především banky a tuzemské firmy, zatímco zhruba ze 17 % vláda. Celková úroveň dluhu může působit na první pohled takřka astronomicky, avšak s ohledem na domácí podmínky a také svůj vlastní charakter nepředstavuje pro ČR riziko.
Zadlužení ČR vůči zahraničí výrazně narostlo ke konci kurzového intervenčního závazku ČNB, kdy do ČR proudil spekulativní kapitál nebývalých rozměrů a již zde zůstal. Dluh tak nerostl proto, že by si tuzemské banky musely půjčovat na svůj provoz či investice v zahraničí, ale roste už jen tím, že si v nich cizinci ukládají své peníze.
Obdobná je situace u veřejného sektoru, který má sice závazky vůči zahraničí, nicméně ty vznikají už jen tím, když si cizinec koupí český státní dluhopis. Pozice těchto investorů je na českém kapitálovém trhu již od existence kurzového závazku velmi silná, a tak nerezidenti fakticky drží cca 42 % celého trhu státních bondů.
U firem je situace trochu jiná, protože tam dochází k nabírání skutečných úvěrů. Euro je v důsledku záporných úrokových sazeb velmi atraktivní měnou pro financování, a tak se tuzemské firmy snaží této úrokové výhody hojně využívat.
Suma sumárum, částka zahraničního dluhu sice roste, ale není nijak dramaticky vysoká ani absolutně, ani v poměru k HDP. Když se navíc nebudeme koukat jen na dluhy, ale i na aktiva tuzemských investorů a ČNB v zahraničí, tak se vlastně naše pozice opět zlepšila. ČR je při zohlednění všech aktiv a pasiv vůči zahraničí v dlužnické pozici, ale ta odpovídá jen 19 % HDP. Ještě v roce 2015 to bylo 33 %. To znamená, že sice investoři do ČR nejenom přicházejí, ale i tuzemští investoři hojně nakupují aktiva v zahraničí.