Digitální měny vytvářené centrálními bankami se stávají jedním z předních ekonomických témat naší doby. Věnují se mu i Tobias Adrian a Tommaso Mancini-Griffoli, kteří na blogu Mezinárodního měnového fondu poukazují mimo jiné na velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi v tom, jak aktivně v této oblasti postupují. A následně se věnují možným přínosům a rizikům spojeným s kryptoměnami, včetně těch, které by byly spravovány centrální bankou.
V některých zemích jsou poměrně vysoké náklady spojené s držením hotovosti a jejím používáním. Jde například o státy, které tvoří řada ostrovů. V jejich případě by rozšíření oficiální kryptoměny mohlo snížit transakční náklady. Podle některých centrálních bank by pak byly takové měny přínosné zejména tam, kde je nízká penetrace bankovních služeb a někteří lidé ani nemají svůj bankovní účet.
V neposlední řadě by pak oficiální kryptoměna mohla snižovat rizika spojená s příliš koncentrovaným platebním systémem soukromého sektoru. Kryptoměny by tak mohly zvyšovat odolnost systému, a to zejména tam, kde platby zajišťuje několik málo velkých firem. Těm by digitální měna zároveň byla konkurencí, tudíž by tlačila na snížení jejich poplatků a zisků.
Adrian tvrdí, že oficiální kryptoměna by byla konkurencí i pro kryptoměny soukromého sektoru a také by mohla zvýšit efektivitu monetární politiky. I proto, že by ulehčovala zavedení negativních sazeb v případě hluboké krize. Ekonom ale poukazuje i na řadu rizik a možných nákladů spojených s digitálními měnami provozovanými centrální bankou. Mezi ně patří možný negativní dopad na bankovní systém, který by se mohl dostavit v případě masivnějšího rozšíření kryptoměny. Banky by totiž kvůli ní mohly ztrácet depozita, což by je nutilo k obratu k dražším formám financování a následně ke zvyšování sazeb z úvěrů.
Za zvážení stojí i to, že větší rozšíření oficiální kryptoměny by znamenalo výrazný růst rozvahy centrální banky. U centrálních bank zemí, jejichž měny slouží jako měny rezervní, by pak mohl vyvstat problém spojený s tím, že v jiných zemích by nastalo nahrazování domácí měny „rezervní“ kryptoměnou. K tomu se přidává možnost kryptoútoků technologických problémů, monitoringu, dozoru, prevence praní špinavých peněz, a tak podobně. I z toho důvodu je dobré zvážit model, v němž by kryptoměnu vydával soukromý sektor, který by využíval svou schopnost inovovat a posouvat se technologicky dopředu. A centrální banka by dávala kryptoměně důvěru tím, že by požadovala její krytí rezervami. A také dohledem.
Zdroj: MMF