Taylor: Jeden bilion stromů pohledem skeptického ekonoma

Světové ekonomické fórum představilo v lednu projekt „Jeden bilion stromů“. Ten by měl napomoci snížení množství uhlíkových emisí v atmosféře tak, jak požadují Pařížské dohody. Ekonom Tim Taylor se k němu vyjadřuje následovně: „Na jednu stranu mám rád stromy. Na stranu druhou jsem svým založením skeptik.“

Taylor poukazuje na to, že George Orwell považoval pěstování stromů za nejlepší dar, který můžeme dát svým potomkům. Ekonom podle svých slov lituje toho, že sám nikdy nezasadil ořech. To podle něj nyní nečiní nikdo, protože jeho plodů si užijeme až za dlouhý čas a třeba takové jabloně plodí mnohem dříve. V souvislosti se zmíněným projektem se ale Taylor přece jen ptá: Jak praktický plán to je? Kolik půdy by na něj bylo třeba? Nejsou údajné přínosy hrubě nadhodnocené?

Taylor poukazuje na krátkou studii, v níž David Wear popisuje vývoj lesnického hospodaření v USA. Podle něj byly až do padesátých let člověkem pěstované stromy spíše výjimkou, nyní tvoří asi 8 % všech lesů v zemi. A pěstování se stalo nedílnou součástí celého dřevařského průmyslu. Wear také zmiňuje, že pokud by nyní přišly dotace na pěstování dalších stromů, pravděpodobně by došlo k tomu, že takto podpořená výsadba by utlumila výsadbu financovanou soukromým kapitálem. Mohlo by dojít i k tomu, že tento kapitál by se přesunul k zemědělské výrobě. A to zejména v případě, že by na jednu stranu došlo k růstu cen zemědělské produkce a na stranu druhou k poklesu cen dřeva.

Taylor k tomu dodává, že pak jde o klasický problém, kdy vládní politika změní chování soukromých subjektů tak, že v čistém vyjádření nedojde k požadované změně. Wear ale zmiňuje i možnost výsadby stromů tam, kde by k ní jinak nedošlo. Tedy ve městech, na březích řek, v parcích, a podobně. Zmiňuje řadu přínosů, které by takové stromy přinášely, včetně snížení výparu vody a větší biodiverzity. K řešení problému s emisemi by ale podle něj taková politika moc nepřispěla.

Větší naděje by podle Weara mohla přinést politika, která by stimulovala poptávku po dřevě, včetně toho stavebního. Na první pohled se to může zdát kontraproduktivní, pokud bychom předpokládali, že zvýšení poptávky vyvolá pouze větší těžbu dřeva a zmenšení lesních ploch. Ovšem její růst by nakonec motivoval soukromý sektor k většímu zalesňování a investicím.

Taylor píše, že ve vyspělých zemích včetně Spojených států dochází v posledních desetiletích většinou ke zvětšování lesní plochy. Cílem zmíněného projektu pak není záchrana lesů, ale jejich značné rozšíření. Wearova studie ukazuje, že k tomuto cíli může vést hlavně to, když budeme přemýšlet o poptávce po dřevě a jeho využití.

Zdroj: https://conversableeconomist.blogspot.com/