Je široce rozšířený pocit investorů i managementu, že firma musí za každou cenu růst. A tento pocit jde ruku v ruce s tím, jak často neúspěšné jsou snahy o nalezení nových zdrojů výnosů, či o hodnotu tvořící akvizice. Tématu akvizic jsme se zde již několikrát věnovali, nyní krátce o organickém růstu. Snaha o jeho expanzi někdy vykazuje až překvapivě podobné rysy se snahou zvětšit firmu akvizicí.
Základní rozpor při snaze o nalezení nových zdrojů výnosů je často v tom, že tato obvykle kulminuje v době, kdy stávající výnosy stagnují, či klesají. Pokud podnik roste ve svém "jádrovém" podnikání, snaha o nalezení dalších projektů může být utlumena, pokud ale výnosy ze základních činností začínají stagnovat, začne se hledat něco, co by opět "nakoplo" první i poslední řádek výsledovky. Není ale žádný důvod, proč by zrovna v tomto období měla být na trhu příležitost pro expanzi. To znamená dostatečná poptávka po novém produktu/službě, kterou je společnost schopna upokojit efektivněji než její konkurence. Ne náhodou tak často při hledání dalších zdrojů výnosů uspějí spíše firmy, které i bez toho rostou, než firmy, které se již dostaly do fáze stagnace. V jejich prospěch hovoří dva faktory:
- tyto se pohybují v odvětvích, které samotné poskytují více příležitostí, než odvětví usazená (mají v sobě více opcí pro expanzi).
- tyto firmy zároveň díky tomu, že rostou, mají firemní struktury a kultury nastavené na růst - na identifikaci nových příležitostí a jejich využívání (když někdo stráví třicet let tím, že dělá hamburgery, těžko se bude nastavovat na to, aby penetroval nové trhy a hledal nové významné zdroje výnosů).
Uvedené v žádném případě nebrojí proti snaze inovovat, snažit se o zlepšení a nalezení nových zdrojů výnosů a CF ve všech podnicích. Zdůrazňuje ale, že postoj "růst za každou cenu" je jednoznačně škodlivý. Je pouze předehrou k tomu, snažit se za každou cenu do něčeho investovat, na nových projektech propálit peníze a v tom nejhorším případě i ztratit v tom, v čem firma od začátku podniká, díky nesoustředěnosti se na tuto oblast. Není se pak co divit, že když mnohá firma ohlásí zvýšení dividend, její akcie prudce rostou díky tomu, že investoři výrazně preferují, aby její fondy byly vyplaceny jim, místo toho, aby se vedení zoufale snažilo je investovat.
V hodnocení toho, nakolik je možný další zdroj růstu reálný, je zejména nutno zvážit následující:
- má firma zdroje, znalost prostředí a modelu podnikání, popř. výhodu, která jí zaručí, že nový zdroj příjmů bude schopna využít a nebude zmařen konkurencí
- je potenciální poptávka dostatečná na to, aby i průměrný hráč na novém trhu z výnosů zaplatil investované zdroje (tj. bude-li společnost operovat alespoň na úrovni standardů, bude to cca nula od nuly pošla)
- jaký bude mít nový projekt vliv na současné podnikání - počínaje kanibalizací a konče kapacitou vedení věnovat se oběma.
Ve spojení s nadpisem (tj. s investičním pohledem na tuto problematiku) - omezovat se předem na růst či hodnotu může být zbytečné (samo rozdělení je do značné míry umělé a je spíše marketingem), je diskutabilní, nakolik existuje určité investorské know-how pro růstové podniky a pro ty hodnotové, přestože jejich podnikatelské modely se přirozeně liší, stejně jako prostředí, v kterém operují. Není ale důvod smutnit, pokud se mění růst v hodnotu.