Kauza není u konce, ale již nyní je jasné, že se v mnoha ohledech zapíše do dějin. Pro mne jsou na ní nejzajímavější tři věci:
– flexibilita Fed v souvislosti s touto bankou,
– problematičnost odhadu hodnoty investiční banky – férové ceny v podobné situaci,
– a (s předchozím související) fakt, že ani „ti nejlepší z nejlepších“ na tom nejsou při odhadu stavu a hodnoty banky lépe, než běžný investor.
Mezi ty „nejlepší z nejlepších“ patří nejeden institucionální investor s celým analytickým týmem, ale i CEO banky. Jinak řečeno, přesně ukazuje, že dost těžko mohou podobné instituci rozumět investoři, když jí nerozumí ani její CEO. Ten u podobně velké a složité instituce v podstatě neví, co se v ní na operační, dennodenní bázi děje. Nevěděl to ani J.Cayne z - a mohl se tak v klidu do poslední chvíle věnovat svým koníčkům. Tato nevědomost ho pak stála mimo jiné pokles hodnoty jeho investice v bance z cca 1 miliardy dolarů na 61 mil. V podobné situaci byl i Stan O'Neal, nebo Charles Prince - ten např. rezignoval poté, co mu vysvětlili, jaké důsledky budou mít pro put opce na likviditu.
Ale v podstatě u každé velké společnosti je nemožné, aby CEO měl vše pod kontrolou, v případě finančních institucí – a zejména investičních bank je toto ještě umocněno složitostí vlastních operací, finančních instrumentů (ve svém principu někdy až absurdních), apod. Jsou tak do značné míry černou skříňkou a to i pro jejich vrcholné vedení – a to ne proto, že by nedělalo svou práci dobře. Zároveň i to, co je pod jeho rozlišovací schopností, může firmu potopit.
Investiční banky za toto také „platí“ vysokou požadovanou mírou návratnosti, kterou investoři při investici do jejich akcií požadují. Pokud se spolehneme na betu, jako indikátor rizika (celý trh má betu 1), vidíme, že tyto instituce jsou velmi rizikové – namátkou: beta je na úrovni 1,8, 1,9, Morgan 1,9, 2,6 a 2,6 (tj. tyto dvě jsou znatelně nad svými kolegyněmi – u to evidentně bylo příliš „nad“). Jsou tedy cca 2x až 2,6x rizikovější než „průměrná firma na trhu. A dá se zde diskutovat, zda systematické riziko je zde tím jediným relevantním.
Výše uvedené je v pořádku v tom smyslu, že to výrazně jinak dělat nejde. Od určité velikosti firmy se musí delegovat, nelze mít pod kontrolou vše a je nutno prostě věřit kontrolním procesům a odpovědnosti podřízených. A vždy budou firmy, jako investiční banky, které v sobě mají v principu velkou míru rizika i na operační úrovni. Investoři by si měli být rizika vědomi a požadovat velkou míru návratnosti (a rozhodně neinvestovat jen do podobných institucí). Jediná věc, která podle mne v pořádku není, je gloriola mnohým CEO přisuzovaná, jimi živená a promítající se do velikosti jejich odměn. Díky osobním i zprostředkovaným zkušenostem dokonce věřím, že existuje silný negativní vztah mezi schopnostmi vedení a mezi snahou-touhou být vnímán jako schopný-výjimečný vedoucí, či vůdce
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.