Milton Friedman versus Paul Krugman, aneb „How to make friends and influence people“

Světová ekonomie neměla zřejmě v druhé polovině 20. století slavnějšího ekonoma než byl Milton Friedman. Nejen že byl nositelem Nobelovy ceny, hlavním hybatelem nejvlivnější ekonomické univerzity, zakladatelem významné makroekonomické školy, ale byl především výborným řečníkem a veřejně činným obhájcem svobodného trhu. V této své roli se proslavil nejvíce, například jeho slavný televizní pořad Free to Choose je dodnes příkladem brilantní ekonomie, která není ani trochu nudná.

Nicméně, veřejné působení, které s sebou přináší nutnost zjednodušovat, často vede k profesionálním sporům a k pocitu, že „populizátor“ na sebe strhává příliš pozornosti. Přidáme-li k této obecné situaci silné ego jak Friedmana, tak jeho ideového oponenta Paula Krugmana, je zaděláno na velký spor.

Paul Krugman je skvělý ekonom, jeho práce v oblasti teorie zahraničního obchodu je právem oceňována pro originalitu i technickou kvalitu. Od 90. let se však sám začal stávat veřejnou osobou, jeho pravidelné komentáře v časopisech Fortune a Slate a především v New York Times z něj udělaly celebritu. Paul Krugman se během 90. let postupně stal zřejmě nejvýřečnějším oponentem ekonomické politiky americké vlády. V zřejmě politováníhodném přesmyku si politiku Bushovy administrativy spojil s Miltonem Friedmanem (který pro Bushe nijak nehoroval) a po jeho smrti se neudržel a ve vlivném a levicovém (v americkém kontextu) The New York Review of Books.

Krugmanův článek „Who Was Milton Friedman“ je zajímavou směsí obdivu (označuje Friedmana za skvělého ekonoma, brilantního zprostředkovatele ekonomických teorií, nejlepšího od dob Adama Smithe) a nezakrývaného odporu (Friedman se zdá být odpovědný za skoro všechny potíže světa). Hlavním závěrem Krugmana je, že Freidman se nechával unést svojí popularitou a politickou rolí a zpronevěřoval se profesionálním zásadám akademického ekonoma. Podle Krugmana Friedman chyboval v tom, že sice správně oponoval politikům a ekonomům, kteří tvrdili, že svobodné trhy nemohou dobře fungovat. Nicméně, opět podle Krugmana, Milton Friedman se tím nespokojil a tvrdil, že trhy fungují vždy a že nic jiného než trhy fungovat nemůže.

Taková gradace argumentů je samozřejmě nebezpečná a zavádějící (jak velmi dobře víme i z naší české zkušenosti). Je ovšem otázka, jestli zrovna Milton Friedman byl ten, který se ji dopouštěl a zda se sám Krugman nenechal unést opačnou logikou: pokud někdy neměl Friedman pravdu, neznamená to, že se mýlil vždy. Jak vidno, i mezi slovutnými profesory někdy panuje nepřiměřená nevraživost.

Autor je vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.