Recese se nebojím. Už nejsou, co bývaly

TED spread (rozdíl mezi výnosem Treasury bills a Londýnské mezibankovní sazby) je podle Goldman Sachs na úrovni, která indikuje rostoucí pravděpodobnost recese v USA. Podobný signál vysílají i výnosové křivky. Podle inflačních dat a retailových tržeb zveřejněných minulý týden to ale zatím na recesi nevypadá. Podle S&P je pak příští rok sice velmi pravděpodobné výrazné zpomalení (0,6% růst v Q1 2008) a jsme relativně blízko poklesu v jednom ze čtvrtletí; nicméně recese má zatím méně než 50% pravděpodobnost i díky rostoucím exportům. Toto je zatím, zdá se, nejrozšířenější názor.

V souvislostí s možnou recesí bych přesto rád zmínil několik poznámek. Od roku 1945 bylo v USA 11 recesí, v průměru každých 5,5 let (podle tohoto už je tedy načase pro další). Průměrně trvaly cca 10 měsíců a každá z recesí byla předcházena poklesem cen na akciovém trhu, který ve většině případů celkem ztratil více než 20%. Argumentem pro relativně optimistický pohled na sílu a délku trvání potenciální další recese je to, že dlouhodobější strukturální změny v rozvinutých ekonomikách a lepší práce centrálních bank ústí v jejich vyšší stabilitu. Nevěřím a neobhajuji teorie typu „nová ekonomika“. Nicméně faktory, jako je vyšší využívání informačních technologií, flexibilních způsobů produkce a logistiky, finanční deregulace – vyšší flexibilita finančního systému (i když ta nyní bere trochu za své), apod. snižují jak pravděpodobnost, tak možnou sílu budoucích recesí (specielně těch poptávkových). V další možné recesi by se tak s ještě větší silou projevily faktory, které znatelně snížily hloubku recese v roce 2001.

Krátce ještě k tomu, kam investovat v dobách recese: Během nich se obvykle daří výrobcům tabákových výrobků, výrobců alkoholických nápojů a výrobcům zboží běžné spotřeby – tj. odvětvím s velmi malou citlivostí poptávky na změny příjmů (u tabáku a alkoholu možná někdy i negativním vztahem mezi nimi). Špatnou volbou nebývají ani utility a firmy spojené se zdravotnictvím. Tento princip, na kterém stojí rotace mezi sektory, ale přirozeně zná každý. Do určité míry tak může jít o sebenaplňující se proroctví, které zvedá ceny akcií v těchto odvětvích na poměrně vysoké násobky. Umění tak není koupit akcie v těchto odvětvích při každé známce, či strachu ze zpomalení – jejich ceny většinou už několik měsíců dopředu více než dost odrážejí jejich atraktivitu. Uměním je v takovém případě spíše v čas nakoupit neprávem „trestaná“ cyklická odvětví.

Ve vztahu k možné recesi v USA a cenám akcií je nyní relevantní i to, že stále vysoké ceny ropy mohou sice působit jako brzda růstu, ale tyto nejsou odrazem rostoucích nákladů těžby. Růst cen ropy se tak přímo projevuje v růstu bohatství ropu vyvážejících zemí, které je: (i) Investováno do aktiv na hlavních světových trzích (udržuje relativně silnou investiční poptávku, která se projevuje i u akcií). Nebo (ii) je spotřebováno a udržuje relativně silnou poptávku po importech do těchto zemí (jak psáno výše, exporty z USA by měly být jedním z faktorů, které udrží tamní ekonomiku nad vodou). Recese bych se tedy nebál, ale „býčí“ náladě bych také nepodléhal a to ze zcela fundamentálního důvodu – i po sérii korekcí jsou akcie jako celek na můj vkus stále poměrně drahé. 

Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.