Vývoj ve dvacátých a třicátých letech minulého století bývá někdy zmiňován jako vodítko či varování před tím, kam by mohl směřovat současný investiční boom, jehož základem jsou také nové technologie. Ekonom Harold Cole a jeho kolegové na stránkách VoxEU přichází s novým vysvětlením toho, proč se boom dvacátých let přeměnil v propad. Klíčové podle nich bylo to, že postupně klesalo množství inovací a nových produktů na trhu, a to se projevilo na poptávce. Souběžně s tím ale prudce rostla produktivita (viz včerejší Víkendář). Jaké to mělo důsledky včetně akciového trhu?
Jádrem teorie, se kterou pracuje Cole, je tedy „nerovnováha mezi počtem inovací produktů a procesů“. Spotřebitelé totiž po čase chtějí nové produkty, nezvyšují neustále počet nakoupeného zboží, které již existuje, když je k dispozici široká škála nových produktů, rostoucí příjmy se projeví jejich nákupem. Za těchto podmínek růst produktivity zvyšuje příjmy a následně poptávku a může tudíž udržet jak vyšší spotřebu a zaměstnanost.
Situace se mění, když inovace na straně výrobních procesů postupují rychleji než produktové inovace. „Spotřebitelé pak mají méně nových možností, jak utratit své rostoucí příjmy. Firmy také čelí menší konkurenci a těší se větší tržní síle. V důsledku toho se nižší výrobní náklady nemusí plně promítnout do nižších cen. Podle této hypotézy kombinace omezených produktových inovací a rychlého zlepšování výrobních procesů omezuje růst spotřeby. Přestože produkt na obyvatele roste. Pomalý růst spotřeby v kombinaci s rychlým nárůstem produktivity práce pak znamená, že zaměstnanost může zůstat na stejné úrovni nebo dokonce klesat, zatímco investice a produkt rychle rostou.“
Tato dynamika tedy podle ekonomů může pomoci vysvětlit „záhadné rysy boomu 20. let 20. století. Tedy rostoucí produkci, značné investice, stagnující zaměstnanost a klesající podíl práce na celkových příjmech.“ Pak je tu ale jedna otázka: Pokud byl růst spotřeby slabý, proč firmy nadále mohutně investovaly? Pravděpodobnou odpovědí je podle ekonomů optimismus: „Investoři se možná domnívali, že zpomalení produktových inovací bylo pouze dočasné. Očekávali, že brzy přijde vlna nových produktů. Stavba továren a dalších výrobních zařízení pak dávala smysl.“
Finanční trhy podle ekonomů skutečně odrážely optimismus, který převládal v průběhu 20. let 20. století. Ceny akcií totiž prudce vzrostly, poměr cen k zisků (PE) také, a to samé platí o primárních úpisech akcií a fúzích a akvizicích. Když se pak očekávání začala měnit a opadal optimismus ohledně nových produktů, důsledky byly závažné. K tomu ekonomové dodávají: „Představte si ekonomiku vstupující do roku 1929 s továrnami a stroji vybudovanými v očekávání vzniku nových trhů. Pokud pak domácnosti a firmy náhle snížily svá očekávání ohledně inovací a nových produktů, velká část této výrobní kapacity bude méně hodnotná. A investice se zhroutí. …Firmy stále dokážou uspokojit existující poptávku s menším počtem pracovníků. A s malým počtem nových produktů, které se na trh dostávají, zůstávají spotřebitelské výdaje omezené. Což posiluje pokles jak produkce, tak zaměstnanosti.“
Do roku 1929 například vykazovaly automobilové a realitní trhy po několik let známky zpomalení, ale akciový trh dál rostl. Do roku 1933 pak reálná produkce klesla na přibližně 71 % úrovně z roku 1929, zaměstnanost na 82 % a investice do výroby na pouhých 37 %. „Technologický pokrok se však jen tak nezastavil. Docházelo k dalšímu silnému zvyšování produktivity, které může koexistovat s kolabující ekonomikou.“ Jaké je pak možné ponaučení z pohledu současného vývoje kolem nových technologií a investic?
„Technologický pokrok není sám o sobě nebezpečný, investiční boom nemusí nevyhnutelně skončit propadem. Poučení je v tom, že výrobní kapacity a poptávka nemusí nutně růst podobnými tempy. Ve 20. letech 20. století přinesly inovace snižující náklady skutečnou prosperitu. Očekávání pokračujícího růstu spotřebitelské poptávky však mohla vyvolat investice nad rámec toho, co trhy nakonec dokázaly unést. Dvacátá léta tak mohla být zároveň požehnáním i prokletím: technologické úspěchy zvýšily životní úroveň milionů Američanů a zároveň zasely semena ekonomického kolapsu.“