Sbohem a děkujem za všechny ryby!

Zvedající se teploty v Arktidě ztenčují led, ten se láme a odplouvá z Arktidy do Atlantiku. Vodní hladina, zbavená ledu, pak absorbuje ještě více slunečního záření a proces tání se zrychluje. Dochází tak k procesům, které pro nás mohou mít velmi negativní následky. Ledy v Arktidě jsou např. plné těžkých kovů. Z mořského dna se také podle posledních zpráv díky tání ledovců a oteplování vody začíná uvolňovat metan. Ten byl uzavřen pod zmrzlým mořským dnem, ale nyní začíná pronikat do vzduchu a působit jako skleníkový plyn (asi 20x účinnější než CO2). Destabilizace metanových ložisek v Severním ledovém oceánu tak je další vážnou hrozbou pro celý svět, protože může rozhodným způsobem změnit podnebí na Zemi.

Současná finančně-ekonomická krize globálních rozměrů odsouvá často podobné zprávy do ústraní, a posouvá do ústraní i činy, které by měly mírnit náš devastující vliv na naše okolí. Přitom právě tato krize, snad lépe, než cokoliv jiného, ukazuje:

-jak se relativně pomalu na povrch vyplouvající problém během relativně krátké doby exponenciálně změní v krizi globálního rozsahu.

-jak ani ti nejlepší odborníci na světě nejsou schopni vidět v řetězci příčin a následků v nestandardních situacích dále, než na pár dní dopředu. A jejich pohled je obvykle nemístně optimistický – založený na extrapolaci minulosti.

-jak se k počátečnímu negativnímu vývoji v jedné oblasti postupně přidávají další, předtím opomíjené, a spolu násobí konečný výsledek (začnou spolu např. korelovat do té doby nesouvisející veličiny).

-jak je absence nízkonákladových preventivních opatření nyní doháněna extrémně drahými opatřeními, které i v případě úspěchu nakonec poznamenají ekonomický rozvoj nepoměrně více. Ona prevence většinou v případě ekonomie i životního prostředí představuje jen omezení neudržitelného života na dluh.

-(nejdůležitější bod) jak si dovedeme zatopit (v případě globálního oteplování doslova) kombinací arogance s ignorancí.

Globální oteplování a boj proti němu se staly ikonou našeho vztahu a vlivu na životní prostředí. Prostý selský rozum říká, že pokud chceme zachovat soulad mezi námi a životním prostředím (což samozřejmě neznamená zakonzervovat současný stav, jak se nám někteří snaží namluvit), musíme změnit naše postoje a chování a musíme přestat žít na dluh. To navzdory oportunismu - jak ze strany vášnivých politických odpůrců, či falešných zastánců aktivní korekce našeho chování (těžko říci, kteří nadělají více škody). Příroda a Systém (s velmi velkým S) se skutečně vyrovná se vším, jak argumentují ti, podle kterých se nic zvláštního neděje. Lehce se ale může stát, že to bude způsobem k nám ne zrovna přívětivým. Právě nastíněná paralela mezi komplikovanými systémy přírody a globální ekonomiky ukazuje, že rychlost a síla tohoto vypořádání se nás může nemile překvapit. Až nám jako ve Stopařově průvodci galaxií zazní v uších „Sbohem a děkujem za všechny ryby!“, bude již pozdě.

Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.