Podle Petera B. Kenena z Princeton University v současné době neexistuje alternativa k dolaru jako k dominantní globální měně. Náhradou není měna eurozóny, či Číny, ani SDR Mezinárodního měnového fondu.
Spojené státy čelily po ohlášení dalších nákupů vládních dluhopisů útokům ze strany několika zemí, jejichž ekonomika je tažena exporty. Čína a Německo obvinily Fed ze záměrné snahy o oslabení dolaru. Jeho široce rozšířené používání ve světě totiž zvyšuje senzitivitu ostatních zemí na americkou ekonomickou politiku.
Druhou nejvýznamnější měnou světa je podle analýzy Kenena euro, „nejsou ale známky toho, že by jeho význam v mezinárodním monetárním systému rostl.“ Nepomáhá mu ani dluhová krize. Podle MMF jeho podíl na rezervách držených v zahraničních měnách v roce 2009 dosáhne 27,3 % (1,246 bilionů dolarů). To je přibližně stejný podíl, jakého dosáhlo před deseti lety při svém zavedení. Podíl dolaru dosáhl v minulém roce 62,2 %. Na jeho pokračující dominantní roli poukazuje i analýza Bank for International Settlements. Podle jejího průzkumu z roku 2010 bylo 42 % měnových transakcí provedeno v dolarech, v eurech to bylo 20 %.
Kvůli tenzím vzniklým navázáním dolaru na zlato a velkým rozpočtovým deficitem Spojených států vytvořil Mezinárodní měnový fond v roce 1969 tzv. Special Drawing Rights (SDR). Ty však mimo transakcí pod dohledem MMF nikdy nehrály významnou roli. Kenen ale poukazuje na to, že vlády začínají SDR používat při transakcích s jinými vládami, například při nákupech zahraniční měny pro intervence na měnových trzích.
Čína drží zahraniční rezervy v celkové hodnotě 2,5 bilionů dolarů, většinu z toho v amerických dolarech. Pokud by měl jeho kurz oslabit, utrží velké ztráty. Její vlastní měna by přitom díky rostoucímu významu země mohla být kandidátem na významnou rezervní měnu. Odhaduje se, že veřejný dluh Číny v roce 2009 dosáhl 4,9 bilionů dolarů (v USA to bylo 8 bilionů dolarů). Kenen ale uvádí, že nabídka likvidních cenných papírů používaných pro držení rezerv se zdá být menší a přístup na trh s nimi je omezený.
Čína navíc nenaznačuje, že by chtěla ve světové ekonomice hrát podobnou roli jako nyní Spojené státy. Odmítá například tlak ze strany jiných zemí, aby upustila od podpory domácí ekonomiky udržováním uměle nízkého kurzu domácí měny. Tamní politici tvrdí, že jejich země stále zaostává v technologickém vývoji a většina populace žije v chudobě, což potvrzuje, že na tuto roli Čína zatím připravena není.
(Zdroj: Blogs.wsj.com)