Dlouhodobé trendy včasnějšího odchodu do důchodu a prodlužující se očekávané délky života ohrožují udržitelnost penzijních systémů. Potřebu reforem ještě zvyšuje rostoucí dluh. Návrhy na prodloužení věku odchodu do penze obvykle čelí nesouhlasu veřejnosti. Například ve Francii vyvolal návrh na prodloužení tohoto věku o dva roky celonárodní stávku, které se zúčastnily milióny lidí. Pokud ale porovnáme rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, jsou podobné navrhované kroky poměrně mírné. Jak ukazuje graf, v Mexiku odcházejí muži do penze v 75 letech, na druhém konci spektra se nachází Bulharsko s 58,2 let.
Obvykle se různý věk odchodu do důchodu připisuje rozdílům v sociálním systému. Až 40 % zmíněných rozdílů mezi zeměmi ale vysvětluje struktura pracovních pozic. Odchod do důchodu u psychologů je například obvyklý až v 71 letech, zatímco piloti letadel jdou do penze v 60,2 let. Pokud zvážíme odchod do důchodu v jednotlivých profesích a profesní složení pracovní síly v jednotlivých zemích, dostaneme hrubý odhad odchodu do důchodu v těchto státech. Druhý graf ukazuje červeně efektivní věk odchodu do důchodu a modře odchylku tohoto věku od predikce založené na profesním složení pracovní síly v dané zemi.
Vidíme tak například to, že Česká republika a Polsko mají v podstatě stejný efektivní věk odchodu do důchodu, Češi ale odcházejí do důchodu o téměř deset měsíců déle, pokud vezmeme v úvahu profesní složení pracovní síly v zemi.
Patrné je i to, že efektivní věk odchodu do důchodu v Řecku je asi o 27 měsíců delší, než je tomu v Německu, které kritizuje Řecko, Španělsko a Portugalsko za brzký odchod do penze. Pokud vezmeme do úvahy složení pracovní síly, rozdíl mezi Řeckem a Německem se zmenší. U Portugalska a Španělska ale důvod ke kritice neexistuje.
Uvedené je výtahem z „Retirement age across countries: The role of occupations“.
(Zdroj: VOX)