Francie nyní platí nejvyšší rizikovou přirážku v eurozóně – rozdíl mezi výnosy desetiletých francouzských a německých dluhopisů dosahuje téměř 140 bazických bodů. To je nejvyšší úroveň od dluhové krize eurozóny, na kterou se spread rozšířil po představení rozpočtu na rok 2027. Nejde přitom jen o globální výprodej dluhopisů: v září vzrostl výnos německého Bundu o 27 bps, francouzský o 64 bps. Investoři jednoduše požadují přirážku za slabé veřejné finance a politiku, která je zjevně nedokáže napravit.
Francouzský veřejný dluh dosáhl ve druhém čtvrtletí 119 % HDP, nejvíce od roku 1946. Letošní deficit má činit 5,4 % HDP, přestože vláda slibovala udržení pětiprocentní hranice. Prostor pro konsolidaci je však omezený: daňové a odvodové zatížení je druhé nejvyšší v EU, zatímco škrty narážejí na politický odpor. Vyšší výnosy navíc postupně zdražují financování dluhu. Díky dlouhé průměrné splatnosti se sice tlak do rozpočtu přelévá pozvolna, každá nová emise však zužuje manévrovací prostor.
Je Francie schopna tento vývoj zvrátit? Předčasné volby v roce 2024 zanechaly parlament bez stabilní většiny. Rozpočtové spory přispěly k pádu vlád Barniera i Bayroua, premiér Lecornu prosadil letošní rozpočet jen za cenu ústupků v penzijní reformě. Rozpočet na rok 2027 je další zkouškou vládní stability. Nejde ani tak o absenci konsolidačních návrhů, ale o chybějící shodu na tom, kdo ponese jejich náklady. Investoři proto neoceňují jen velikost dluhu, ale i nejistotu, zda jej politici dokážou stabilizovat.
Nejbližším testem bude 20. října hlasování o příjmové části rozpočtu, následované 17. listopadu hlasováním o celém návrhu v prvním čtení. Bez většiny může vláda sáhnout po článku 49.3, který umožňuje prosadit text bez hlasování, ovšem s rizikem vyslovení nedůvěry. Pád kabinetu by mohl oddálit konsolidaci a dále zvýšit rizikovou přirážku francouzských dluhopisů.
Pojistkou může být ECB, její pomoc však není automatická. Má dva nástroje, OMT a TPI. Oba umožňují nákup vládních dluhopisů na sekundárním trhu za různých podmínek. OMT vyžaduje záchranný či preventivní program s hospodářskými podmínkami, což je pro Paříž politicky obtížně představitelné. TPI míří na neopodstatněné a neuspořádané tržní pohyby ohrožující přenos měnové politiky. ECB přitom posuzuje udržitelnost dluhu i plnění fiskálních závazků. Ačkoliv je Francie v proceduře nadměrného schodku, samotnou pomoc to nevylučuje. Část růstu spreadu však odráží skutečné fiskální a politické problémy, což případný zásah komplikuje.
Bez věrohodné rozpočtové dohody tak Francii hrozí déle zvýšená riziková prémie. Vyšší úrokové výdaje komplikují konsolidaci a její odkládání může dál zdražovat financování. ECB může tlumit tržní paniku, politickou dohodu o veřejných financích však za Paříž neuzavře.
TRHY
Koruna
Česká koruna zůstává navzdory volatilnímu vývoji na eurodolaru relativně v klidu a okupuje úroveň těsně pod hranicí 24,40 EUR/CZK. Dnes bude zveřejněn výsledek zářijových cen výrobců, které zřejmě ukážou na další zrychlení inflace v průmyslu kvůli dražším energiím. Z pohledu korunového trhu však půjde o druhořadé makro číslo. Pozornost koruny tak nadále směřuje zejména na hlavní trhy: vývoj dolaru, geopolitiky a cen energií, zejména plynu v EU.
Eurodolar
Nečekaně prudký růst amerických cen výrobců (v září o 1,3 % m/m) stáhl včera odpoledne eurodolar krátce pod hranici 1,12, ztráty však rychle smazal. Dolar zřejmě netěžil ani z averze k riziku, jejíž epicentrum (výprodej technologických akcií kvůli zdražujícímu financování AI) leželo tentokrát v USA. Dnes ráno pak eurodolar poskočil až k 1,124 poté, co šéf Fedu Kevin Warsh v Bangkoku odmítl předjímat další kroky Fedu. Na druhou stranu euru dál nepomáhá spread francouzských dluhopisů vůči Bundům, který se drží poblíž nedávných maxim.
Dnešní kalendář obsahuje spíše jen data druhé kategorie, kde za zmínku stojí možná jen výsledek amerického průmyslu za září. Eurodolar tak může hledat inspiraci na jiných trzích, přičemž za zmínku stojí ceny plynu, které v Evropě stále směřují vzhůru a mohou výhledově činit eurozóně problémy.