Nikoho by nemělo překvapit, že ideologie tvoří součást debat o ekonomických problémech. Její vliv ale v některých případech vede k rozporuplným prohlášením ohledně příčin a potenciálních léků na problémy spojené s poslední krizí. James Capretta například přichází s ostrou kritikou Obamovy vlády:
„Když se Obama chopil svého úřadu, preferoval masivní vládní výdaje s tím, že jde o „stimulaci“ – proticyklickou aktivitu federální vlády. Ta měla vyvážit utlumenou spotřebitelskou poptávku, v čistém vyjádření je však celkový výsledek minimální. Federální peníze byly totiž uspořeny či použity na snížení rozpočtových deficitů jednotlivých států unie. A daňovým poplatníkům zbylo dlouhodobé zvýšení velikosti vládního sektoru.“
K nějakému mimořádnému nárůstu vládního sektoru ovšem nedošlo, naopak. Ve srovnání s předchozími krizemi rostly vládní výdaje v USA mnohem pomaleji. A zaměstnanost ve vládním sektoru během vlády prezidenta Obamy klesla, zatímco během vlády prezidentů Clintona a Bushe rostla:
Podobný vliv ideologie byl patrný před několika měsíci, když Wall Street Journal přinesl rozhovor s držitelem Nobelovy ceny za ekonomii Robertem Lucasem. Ten uvedl, že Spojené státy tíží nejistota ohledně budoucích daní, zatímco Evropu tíží náklady spojené s vysokými daněmi. Stát blahobytu je podle něho totiž v evropských zemí tak velký, že úplně ničí vazbu mezi tím, jaká je snaha lidí ve vztahu k práci a jakou odměnu a životní standard za ni dostanou. Týká se to zejména vdaných žen, které uvažují o tom, zda jít do práce a podpořit domácnost dalším příjmem.
Není pochyb o tom, že vysoké daně z teoretického hlediska poškozují motivaci, ale jak vypadá situace v reálném světě? Následující graf ukazuje mezní daňové sazby (podle odhadů OECD) a poměr zaměstnaných žen (ve věku 25 – 54 let) k celkové populaci v roce 2010. Tento poměr nejvíce odpovídá výše uvedenému tvrzení, ale graf vypadá podobně i u jiných věkových kategorií a u mužů.
V grafu je vidět, že vyšší zdanění by sebou neslo menší nebo větší pracovní nasazení. Ani jedno není jasně patrné, z vybraných zemí se spíše zdá, že vidíme pozitivní korelaci, ne negativní. Země s velkým státem blahobytu a vyšším zdaněním (jak průměrným, tak marginálním) vykazují vyšší ochotu pracovat (popsanou poměrem zaměstnaných k celkové populaci). V případě USA se zase zdá, že se nižší zdanění snoubí s nižším pracovním nasazením. Graf samozřejmě není konečnou odpovědí na problematiku zdanění a pracovního trhu. Měl by ale být dobrým argumentem proti těm, kteří tvrdí, že evropské problémy pramení z vysokých daní.
Zdroj: Blog Antonia Fatáse