Ekonomky Natalia Fabra a Mar Reguant na stránkách VoxEU tvrdí, že solární a větrná energie se staly téměř všude nejlevnějšími zdroji elektřiny. Přesto je Evropa nyní „v rekordním počtu vypíná“. Podle ekonomek už není hlavním omezením dalšího rozvoje a energetické transformace technologie samotná, ale to, jak fungují trhy a jejich nastavení.
Fabra a její kolegyně uvádějí, že v prvním čtvrtletí roku 2026 zaznamenaly denní trhy s elektřinou v EU celkem 1 223 hodin záporných cen. To je „více než dvojnásobek oproti předchozímu roku a desetinásobek oproti roku 2022“. Třeba ve Španělsku klesly ceny pod nulu po 16 % všech obchodních hodin. „To by nemělo být interpretováno jako důkaz, že Evropa má přebytek čisté elektřiny… Spíše se jedná o důsledek nedostatečné poptávky, flexibility, kapacit skladování a přenosových sítí.“
Ekonomky připomínají, že „před deseti lety bylo ústředním problémem energetické transformace to, že obnovitelné zdroje byly příliš drahé, aby konkurovaly fosilním palivům. Tento problém byl částečně vyřešen, protože solární a větrná energie jsou nyní nejlevnějšími zdroji nové výroby energie ve většině světa. A náklady na baterie klesly oproti roku 2010 o 93 %... Nedostatkovým zbožím je tak stále více něco jiného: Vhodné tržní uspořádání potřebné k přeměně levných technologií na investice do kapacit, které jsou efektivně využívány.“
Nyní funguje následující mechanismus: Rozšiřuje se kapacita obnovitelných zdrojů energie. Jejich produkce elektřiny tlačí ceny dolů v době, kdy energii produkují.. Větrná a solární energie spolu totiž soupeří a v obou případech za téměř nulové mezní náklady. Jde o určitý efekt „kanibalizace“, a pokud je nadbytek na straně nabídky dostatečně velký, ceny klesnou do záporu. A elektrárny výrobu omezují. Bez dostatečných celkových příjmů se pak omezují investice do dalších obnovitelných zdrojů.
Podle ekonomek tak „panuje široká shoda, že řešením jsou dlouhodobé smlouvy.“ Zajištění stabilní ceny chrání investory před volatilitou velkoobchodních cen, čímž se následně snižují i náklady na kapitál. Kupující se ale „zdráhají fixovat pevnou cenu elektřiny, když by velkoobchodní ceny mohly později klesnout pod ni. Nejistotu zvyšuje i pouhá možnost, že by se kupující mohl pokusit vyjednat novou smlouvu, pokud spotové ceny klesnou. Ekonomky v této souvislosti zmiňují zkušenosti z indického trhu. Tam „investice do obnovitelných zdrojů snižuje špatné vymáhání smluv.“
Ani dobře navržené dlouhodobější smlouvy ale podle ekonomek nemohou nahradit fyzickou flexibilitu. Tedy flexibilitu v přenosových soustavách, skladování a v reakci na poptávkové straně trhu. „Přenos umožňuje fyzickou flexibilitu v prostoru, skladování a reakce poptávky v čase.“ Celkově pak ekonomky tvrdí, že „systém navržený pro výrobu energie z fosilních paliv se moc nehodí pro ten, který je stále více založen na kapitálově náročné a levné čisté energii, jejíž nabídka je ale značně proměnná. Řešením jsou „dlouhodobé smlouvy a aukce, větší investice do sítí, flexibilita u skladování a u poptávky.“
Obrázek vytvořen AI.