Takzvaní goldbugs jsou milovníci zlata, kteří nejenže věří v jeho pevný fundamentální základ, ale tento kov dokonce zbožně uctívají. Jejich pohled představuje tržní filozofii, doktrínu, systém víry. Pokud ho zpochybníte, vzbudíte jejich hněv a dostane se vám výsměchu. Racionální diskuse s nimi není možná, protože jejich argumenty jsou absolutní a bez možnosti jejich změny.
S některými názory, které goldbugs zastávají, lze sympatizovat, problémem je ale jejich naprostá nenávist k tzv. papírovým penězům, neboli k „fiat“ peněžnímu systému. Ten má ale mnohem více do sebe, než bychom se mohli domnívat. Ve zlatém systému dáváme svou víru lesklému neživému objektu, v papírovém „fiat“ systému věříme vztahům, našim sousedům a celé společnosti. Věříme, že ta dodrží své závazky, protože nedává smysl, aby tak neučinila. Společnost je totiž stejně závislá na tom, abyste vy dodrželi své závazky k ní, jako vy jste závislí na jejím dodržování závazků k vám. Jde o symbiózu založenou na důvěře.
Charles Eisenstein ve své nezvyklé analýze současné globální krize poukazuje na velmi zajímavý rys současného systému založeného na důvěře: „Předpokládejme, že mám dvanáct bochníků chleba a vy jste hladoví. Sám je všechny nesním, protože by se mi dříve zkazily a proto vám některé rád zapůjčím. Vezměte si tedy šest bochníků a až budete mít v budoucnu chleba vy, dáte mi je nazpět.“ Ve světě, kde se věci kazí, je přirozené, že se o ně dělíme. Ti, kteří tak nečiní, skončí na hromadě zkaženého jídla a zrezavělých věcí a nikdo jim nepomůže, protože ani oni nikomu nepomohli. Podobně argumentuje antropolog David Graeber. Ten se domnívá, že „fiat“ systém je založen na vzájemném poskytování služeb; nazývat ho systémem založeným na dluhu není správné. Jeho základ totiž představuje potřeba podělit se o to, co máme dnes, protože nevíme, jakou pomoc budeme od ostatních potřebovat zítra.
Pokud pak chceme nahradit současný systém, možná nechápeme, jaká je skutečná role zlata a peněz v ekonomice. Současný systém se vyvinul přesně kvůli tomu, aby docházelo k transferu zboží, které podléhá zkáze (národní bohatství a produktivita), k maximálnímu množství lidí. A tento systém zaručuje efektivitu.
Zlato začalo jako měna fungovat kvůli svým vlastnostem – nepodléhá zkáze. Golbugs však u něj vidí hlavní přednost v tom, že na rozdíl od současných peněz nelze manipulovat s jeho množstvím a snižovat tak kupní sílu některé skupiny obyvatel. V takové situaci by ti, kteří mají možnost „tisknout peníze“, okrádali zbytek společnosti. Možnost změny objemu oběživa je ale i nutným korekčním procesem. Používání zlata by naopak podkopalo schopnost regulovat objem oběživa v ekonomice tak, jak to potřebuje.
Zlatý systém by podporoval asociální chování a snahu o jeho hromadění u určitých jedinců, současný systém naopak podporuje pravý opak - sdílení, rozdělování, spolupráci. A nemluvíme o něčem, co by bylo vynucováno. Jde o vlastnost, která je pro systém vlastní. Řešení současné krize je tak dvojí: Goldbugs vlastně navrhují, aby všichni hromadili bohatství ve formě komodity, které se možná nakonec nikdo nenají. Nebo možnost využít současného systému a přesvědčit společnost, aby si opět důvěřovala.
(Zdroj: FTAlphaville)