Kolem vývoje cen zlata existuje řada teorií, někdy s poněkud protichůdnou logikou a závěry. Před několika měsíci spatřila světlo světa studie, která se věnuje docela důležitému rozporu – vztahu zlata k inflaci na straně jedné a sazbám na straně druhé. Podívejme se na ní. V současném nastavení může mít hodně co říci.
Jak se o zlatu dá uvažovat nyní? Tedy pokud dáme stranou veškeré přemítání o prodejích a nákupech zeměmi Blízkého východu se zablokovanými ropnými příjmy, nákupy ze strany centrálních bank, dedolarizaci a podobně. Tedy pokud zůstaneme u starých dobrých tezí o zlatu, inflaci a sazbách? Tato úvaha ukazuje na určitý paradox, kdy proti sobě mohou jít efekty inflace a sazeb. Vyšší inflaci si totiž spojujeme s vyššími sazbami, jejich vliv na zlato je ale v tradičním vnímání opačný.
Dejme konkrétně tomu, že by inflační tlaky vytvářené pokračující sérií přechodných faktorů nepřecházely, nebo dokonce sílily. V tradiční logice by to mělo znamenat vyšší, či pokračující vysokou atraktivitu žlutého kovu. Ale dejme také tomu, že tato situace bude vytvářet i tlak na vyšší nominální i reálné sazby. Kvůli nepřecházející vyšší inflaci i vyšší inflační nejistotě (vyšší časové prémie). Ale třeba i kvůli tomu, jak se vyvíjí vládní finance a jak se posunulo vnímání dluhové trajektorie u veřejnosti a politiků (vyšší rizikové prémie). Pak tu máme dva klíčové faktory, které historicky významně ovlivňovaly cenu zlata, a které by nyní šly proti sobě. Vyšší sazby by měly táhnout zlato dolů, ale inflace nahoru. Co k tomu říká zmíněná studie?
V „Is gold a hedge or safe-haven for inflation? Time-varying correlation in a multi-frequency framework“ její autoři Xingying Xu, Chenyue Zhou a Yinglun Zhu mimo jiné píšou: „Ve velmi dlouhých horizontech přesahujících 128 měsíců jsou korelace mezi zlatem a inflací obecně pozitivní. Pozitivní jsou od roku 1968 do roku 2020, ale po roce 2020 se stávají zápornými… Ve střednědobém a dlouhém horizontu 32–128 měsíců jsou korelace vysoce volatilní a silně ovlivněné režimy úrokových sazeb.“
K tomu pak autoři studie dodávají: „Vysoké reálné úrokové sazby tlumí nebo dokonce obracejí vztah mezi zlatem a inflací prostřednictvím zvýšených nákladů na držbu zlata.“ Mimochodem studie také tvrdí, že „směnný kurz EUR/USD vykazuje silnější potenciál pro zajištění proti inflaci než zlato v horizontech kratších než 128 měsíců. A futures na sóju v posledním desetiletí do značné míry ztratily svůj význam z hlediska takového zajištění.
Minimálně bychom tedy mohli říct, že sledoval jen inflaci ani zdaleka nestačí, reálné sazby hrají významnou, nebo dokonce rozhodující roli. Takže zbývá jen podívat se na aktuální vývoj reálných sazeb – v následujícím grafu od FREDu jsou odhady těch desetiletých od Fedu provedené na základě inflace a inflačních očekávání:
A vlastně zbývá ještě jedno – připomenout právě to, kolik teorií a skutečně působících faktorů se nyní kolem zlata zřejmě točí (viz výše). Efekt inflace a/nebo sazeb sám o sobě nemusí v takovém prostředí dominovat.