Odhady hovoří o tom, že zhruba 5 až 10 % registrací na Facebooku je falešných. Neboli někdo cizí si přivlastní identitu jiné osoby a bez jejího vědomí a souhlasu vytvoří její profil, pomocí něhož o ní šíří falešné informace. Jediné, co je k tomu třeba, je v podstatě emailová adresa, po jejímž zadání a zvolení hesla proběhne registrace. Podmínky Facebooku vyžadují pouze skutečné jméno, tj. takové, u něhož připadá v úvahu, že je jeho nositelem reálný člověk nebo společnost. Vydávat se na Facebooku za někoho jiného je proto velmi snadné, jak letos zjistil i Okresní soud v Liberci. Jeho červencové rozhodnutí, byť prozatím nepravomocné, je první vlaštovkou v boji za bezpečnější internet. Za poškození cizích práv soud odsoudil ženu v důchodovém věku k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání čtyř měsíců s odkladem na zkušební dobu jednoho roku.
Averze vůči sokyni
Odsouzená důchodkyně nejprve zřídila e-mailovou adresu zaměnitelnou s oficiální adresou tehdejší krajské šéfky KSČM v Libereckém kraji. Následně s pomocí této adresy založila na Facebooku osobní profil se jménem političky. Do něho vkládala upravené fotografie získané z oficiálních webových stránek poškozené a pod jejím jménem také publikovala různé informace a komentáře, jež byly diametrálně odlišné od pravého politického smýšlení vysoké funkcionářky KSČM. Falešný profil se podařilo odstranit až téměř po jednom roce od jeho založení.
Odsouzená spáchání skutku pochopitelně popírala. Soud však odmítl její obhajobu jako smyšlenou a provedenými důkazy ji vyvrátil. Jednání penzistky, motivované patrně žárlivostí a určitou pomstou, kvalifikoval jako přečin poškozování cizích práv. Uzavřel totiž, že odsouzená úmyslně uvedla uživatele Facebooku v omyl, neboť ti, kdo si zveřejněné texty prohlíželi, nemohli do určité doby tušit, že nepocházejí od političky. Kvůli smyšleným komentářům se poškozená dokonce rozhodla již nekandidovat do krajského zastupitelstva. Vznikly jí rovněž zdravotní a psychické problémy, čímž jí byla způsobena vážná újma na právech.
Trest jako varování
V rozsudku se soud musel vypořádat s postavením političky jako osoby veřejně činné, u které je obecně vyžadována vyšší intenzita zásahu do jejích práv. Soud v tomto ohledu uvedl, že mnoho osob vnímá počínání politiků negativně, proto poškozená musela v politické funkci počítat i s podobným napadáním na volně dostupných sítích, včetně sociálních, které řada frustrovaných jedinců zneužívá pro napadání ostatních. Pokud veřejný činitel vstoupí na tuto síť, musí podobné útoky s určitostí předpokládat. V posuzovaném případě však šlo o zesměšňování, urážení a profesně-politickou degradaci poškozené.
Kromě toho soud zdůraznil, že pouze osobnostně degradující grafika s primitivními komentáři by nemohla sama o sobě postačovat k naplnění skutkové podstaty poškozování cizích práv, neboť takové jednání by bylo jen na úrovni přestupku. Do úvahy však bylo nutno vzít celý kontext případu, v němž nejde uvedené oddělit od podstaty věci a také od motivu. Za tohoto stavu došlo k poškození práv poškozené v takové intenzitě, že byla naplněna skutková podstata trestného činu.
Podmíněný trest odnětí svobody na samé dolní hranici trestní sazby soud uložil coby výchovný. Přihlédl k tomu, že se jedná o čin nižší společenské škodlivosti, pachatelka je v důchodovém věku, nikdy nebyla trestána ani postižena za přestupek a z lidského hlediska byl pochopitelný i její motiv. Na druhé straně soud uvedl, že nelze odhlédnout od toho, že si nebyla schopna uvědomit možné následky svého jednání, což je paradox trestní činnosti páchané přes počítač, kdy pachatel nijak nevnímá, co jiným způsobil. Uloženým trestem tedy soud sledoval varování obžalované, že její chování nelze v žádném případě akceptovat.
Provozovatelé portálů nejsou z obliga
Případ budiž varováním i pro ostatní nepoctivé uživatele sociálních sítí. Na straně obětí falešných profilů totiž stojí nejen trestní zákoník, ale i občanské právo. Za určitých podmínek by se poškozená osoba mohla svých práv domáhat i u provozovatele sociální sítě či názorového fóra. V českém právním řádu je odpovědnost těchto osob upravena v zákoně o některých službách informačních společností, který je u nás stále poměrně neznámý, byť platí již osm let. Dle tohoto zákona odpovídá poskytovatel služby, jež spočívá v ukládání informací poskytnutých uživatelem, za obsah informací uložených na žádost uživatele, pokud získá znalosti o nepřípustném obsahu. Za této podmínky na něm lze požadovat odstranění nebo znepřístupnění takových informací.
Otázka odpovědnosti provozovatelů internetových portálů se donedávna před českými soudy vůbec neobjevila, známé byly pouze rozsudky ze zahraničí. V nedávné době se však urodilo i u nás. V roce 2009 vydal Krajský soud v Praze vůbec první rozsudek v České republice, který se zabýval internetovou diskusí. Bloggera v ní zažaloval čtenář za to, že ho v reakci na jeho komentář označil za „puncovního blbce“. To soud prvního stupně považoval za hranicí toho, co lze na internetovém fóru publikovat, a bloggerovi uložil písemnou omluvu. Odpovědností provozovatele internetového portálu za obsah diskuse se pak zabýval i Městský soud v Praze v o rok starším rozsudku, kterým provozovateli uložil povinnost smazat diskusi s nevhodným obsahem. Dlužno dodat, že oba uvedené rozsudky se staly terčem ostré kritiky, nicméně sledují trend, který je znám právě ze zahraniční judikatury.