Centrální banky se v posledních letech rozdělily na dva tábory. Jedny tisknou peníze jako utržené z řetězu, druhé se řídí radou Marca Fabera a nakupují zlato, jako kdyby měl přijít konec světa. Souvisí spolu nějak tyto jevy?
Nikdo netuší, co extrémně uvolněná měnová politika nejvýznamnějších centrálních bank přinese a která měna vyhraje probíhající závody ve znehodnocování. Diverzifikace rezerv centrálních bank proto vyžaduje poohlédnout se po jiných aktivech než penězích, které by zanedlouho nemusely mít žádnou hodnotu.
Organizace World Gold Council (WGC) včera ohlásila, že ve snaze o diverzifikaci centrální banky loni do svých trezorů přidaly víc zlata než v kterémkoli roce v uplynulém půlstoletí. Celkem nakoupily 534,6 metrických tun vzácného kovu, nejvíc od roku 1964. Největší množství zlatých prutů přibylo v sejfech centrálních bank Ruska, Brazílie a Iráku. Čisté nákupy centrálních bank se na celkové poptávce po fyzické komoditě podílely ze 12 %, oproti 10 % z roku 2011.
„Oficiální zlaté rezervy navyšují v drtivé většině země z kategorie emerging markets, což zčásti odráží rozsah růstu rezerv na těchto trzích z posledních let,“ stojí v aktuální čtvrtletní zprávě WGC o poptávkových trendech. „S navyšováním oficiálních devizových rezerv, které jsou koncentrovány zejména do dolarových a eurových aktiv, také v rozvíjejících se ekonomikách roste potřeba jejich diverzifikace,“ uvádí se dále ve zprávě.
Centrální banky navyšují objem zlata ve svých portfoliích od druhého kvartálu roku 2009. Za tu dobu v jejich trezorech přibylo 1100 metrických tun komodity. V předchozích třech letech se přitom v čistém vyjádření 1143 metrických tun zlata zbavily.
Americká centrální banka se od prosince roku 2008 pokoušela stimulovat ekonomiku skrze tři kola nákupů dluhopisů (QE) v hodnotě téměř 3 bilionů USD. Snažila se snížit dlouhodobé úrokové sazby, povzbudit investiční aktivitu, podnítit růst cen akcií a posílit spotřebitelskou důvěru domácností. K neortodoxním krokům Fed přistoupil poté, co snížil základní úrokové sazby k nule, čímž vyplýtval veškerou konvenční munici měnové politiky. Od počátku QE zlato zdražilo o 70 %. Loňský rok uzavřelo se ziskem 7,1 %, a připsalo si tak dvanáctou meziroční kladnou bilanci v řadě.
Podobnou strategii jako Fed v posledních letech ve snaze o stimulaci ekonomiky či podržení důvěryhodnosti fiskální politiky volí mnohé jiné centrální banky. Bilanční suma Evropské centrální banky (ECB) se po nákupech dluhopisů předlužených členů měnové unie a poskytnutí tříletých půjček komerčním bankám nadmula na dosud nevídaný objem. Na úrovni odpovídající 4 bilionům USD představuje zhruba 30 % HDP eurozóny. Nákupy aktiv přes centrální banku a umělé oslabování své měny praktikuje i Japonsko a v extrémně agresivní formě také Švýcarsko.
Největším spotřebitelem zlata loni zůstala Indie s 864 tunami, a to navzdory spekulacím, že ji předběhne Čína. V ní spotřeba dosáhla 776 metrických tun a počítá se spíše s pomalejším růstem poptávky. Indická vláda v lednu zvýšila daň na dovoz zlata ze 4 % na 6 % ve snaze omezit poptávku po vzácném kovu, jehož importu je připisován rostoucí schodek běžného účtu platební bilance. Intenzivnější nákupní aktivita před zvýšením cla by podle WGC mohla dolehnout na indickou poptávku v 1Q13.
Indie s Čínou jsou největšími trhy se zlatými šperky se 56% společným podílem na celosvětové poptávce. Klenotnický segment se na celkové poptávce po fyzickém zlatu loni podílel ze 43 %.
(Zdroje: WGC, CNBC, Bloomberg)