Švédská vláda se nebude snažit zasahovat na měnovém trhu, aby s pomocí oslabování vlastní měny pomohla svým exportérům. Odmítá tak provozovat politiku, k níž se podle mnohých uchyluje řada zemí, včetně Japonska, Spojených států či Švýcarska, a o níž se diskutuje i v České národní bance (ČNB).
„Bylo by dobré, aby soukromý sektor pochopil, že je třeba soutěžit s pomocí reálných nástrojů, a nikoli těch imaginárních, jako je například směnný kurz,“ prohlásil švédský ministr pro finanční trhy Peter Norman u příležitosti představení programu jeho Umírněné strany pro volby v roce 2014. Silná koruna podle něj představuje příležitost k zefektivnění podnikatelských modelů.
Švédští vývozci sice varují, že neustálé posilování koruny je donutí propouštět, vláda i centrální banka však devizové intervence opakovaně odmítly. Zatímco centrální bankéři v Japonsku či Švýcarsku v divokém tempu roztáčí tiskařské lisy na peníze, Švédové si silnou korunu pochvalují. Šéf Riksbank (centrální banky) Stefan Ingves v únorovém rozhovoru prohlásil, že zisky měny ho „těší“.
Ne vždy měli Švédové k měnovému kurzu takto liberální přístup. Mezi lety 1976 a 1981, kdy byla koruna navázána na německou marku a později na měnový koš, kterému dominoval americký dolar, se centrální banka uchýlila ke čtyřem devalvacím. V roce 1982 byl kurz snížen znovu, tentokrát o 16 %. Po vstupu do Evropského směnného mechanismu (ERM) nebyla Riksbank dlouhodobě schopna fixní kurz bránit, a to ani po zavedení extrémně vysokých úrokových sazeb v řádech stovek procent. Stejně jako Velká Británie nakonec Švédsko ze systému ERM vypadlo a přešlo na plovoucí kurz.
„Od poloviny šedesátých do začátku devadesátých let se věčným tématem švédského boje s krizemi stala devalvace. Zvykli jsme si na to, že oslabení měny nám zajistí růst tažený exportem a stalo se to součástí naší DNA. Tímto způsobem jsme v této zemi vytvářeli bohatství, avšak podle mě je to šílenost,“ prohlásil Norman.
Podle ministra je jakýkoli negativní efekt silnější měny na exportéry kompenzován levnějšími dovozy. Myšlenka, že pokles kurzu prospívá exportérům, prý není v dlouhodobé perspektivě nosná. Tlak silné měny společnosti nutí racionalizovat a inovovat produkci a držet náklady na uzdě.
Švédské podniky, které 70 % vývozu prodávají v Evropě, s tím nesouhlasí. Ze 66 tisíc lidí, kteří loni v zemi dostali výpověď, jich podle úřadu práce 40 % pracovalo v průmyslových odvětvích závislých na vývozu. Některé z velkých švédských koncernů snižují zaměstnanecké stavy o tisíce. Propouští obří výrobce telekomunikační techniky nebo například automobilka AB. Nezaměstnanost v zemi v únoru vzrostla o 0,1 % na 8,5 %.
Švédská koruna se v únoru vůči dolaru dostala na vůbec nejvyšší úroveň a od května loňského roku si vůči americké měně připisuje 14% vzestup. Mezi hlavními světovými měnami se jí letos daří nejlépe. Podle indexu agentury Bloomberg, který srovnává vážené korelace deseti měn, si od začátku roku připisuje 4,5% zisk.
Navzdory silné měně si Švédsko drží obchodní přebytek, který v lednu vystoupal na 6 mld. SEK (940 mil. USD). Od ledna minulého roku přebytek měsíčně dosahuje v průměru 5,9 mld. SEK, oproti 10,2 mld. SEK v předcházejících 10 letech. Export se na švédském HDP hodnotově podílí z poloviny.
Minulý týden se švédská koruna vůči britské libře dostala na 20leté maximum. Od března 2009, kdy vrcholila finanční krize, švédská koruna posílila o 40 % vůči euru, o 46 % vůči dolaru a o 42 % vůči jenu. Pro srovnání, česká koruna za tu dobu vůči euru neposílila ani o 10 %. Guvernér ČNB Miroslav Singer se přesto domnívá, že ekonomika „potřebuje mírně slabší“ měnu a se svými kolegy v bankovní radě zvažuje devizové intervence.
ČNB v listopadu loňského roku snížila klíčovou sazbu na „technickou nulu“. Od přelomu roku se pak členové bankovní rady vyjadřovali ve prospěch intervencí s cílem zmírnit recesi, která trvá již přes rok. Měnová politika ČNB podle guvernéra přispěla k únorovému růstu spotřebitelské důvěry, která ačkoli zůstává nízko, se postupně zlepšuje.
(Zdroje: Bloomberg, ČNB, ČTK)