Nevalný výhled pro ČR – špatný demografický vývoj, riziko deflace a nízkým růstem vyvolaných dluhů

Česká republika stojí poslední dobou v popředí zájmu světových médií. Trápily ji obrovské záplavy, vláda se dostala na pokraj kolapsu. Voliči jsou hluboce nespokojení, protože po sedmi čtvrtletích bez růstu se ekonomika stále nachází v hlubokém útlumu. Nejhorší na tom je, že se to v dohledné době pravděpodobně nezmění. Zůstává otázkou, zda povodněmi generovaný krátkodobý růst není jen posunutím budoucí poptávky do současnosti. Španělé v této souvislosti říkají: „Získali jsme chleba pro dnešek a hlad pro zítřek.“ Pokud ekonomika trpí tím, že neexistuje růstový stimul, může dojít i ke zvýšení dlouhodobého růstu. V opačném případě dojde jen ke zmíněnému posunu poptávky v čase.

Baltské ekonomiky, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko, zápasily s nerovnováhami už před krizí. Nyní se ale do problémů dostávají i země jako Česká republika a Slovinsko. Ty byly ostatním dávány za příklad. Je to podobné, jako když se po periferii eurozóny dostává nyní do problémů i její jádro. Možná by nás to mělo vést k hlubokému zamyšlení. Česká republika se pravděpodobně nachází v osmém čtvrtletí recese. To je dost překvapivé u země, která podle převažujícího pohledu neměla žádné hlubší problémy typu prudkého úvěrového boomu či fiskální nezodpovědnosti. Velké otazníky se týkají i toho, jaký je budoucí potenciální růst této země.

V minulosti byla Česká republika známa svou silnou průmyslovou bází a exporty. Exportní boom ale ukončila krize a slabá je dnes i poptávka domácností. MMF poukazuje na to, že v letech 2010 a 2011 ještě došlo k oživení taženému exporty, pak ale klesla poptávka z eurozóny a růst české ekonomiky ve srovnání s jejími hlavními obchodními partnery a okolními zeměmi nyní výrazně zaostává. Příčinou je hlavně slabší domácí poptávka a investice. Podle MMF a Evropské komise by se mělo již brzy dostavit oživení, fundament české ekonomiky je podle MMF silný a EK s tím v principu souhlasí. MMF ale také hovoří o „dlouhodobém negativním dopadu nízkých investic na potenciální růst“. Tato možnost bohužel není nereálná.

Významným problémem České republiky, který by jí mohl dlouhodobě bránit dosažení vyššího růstu, je demografický vývoj. Ten je zajímavý ve většině zemí střední a východní Evropy. Ty totiž stárnou bez toho, aby dosáhly vyšší úrovně bohatství. Výsledkem je řada problémů spojených s růstem a jeho udržitelností. Růst HDP bude stále méně tažen růstem pracovní síly a bude záviset zejména na růstu produktivity.

Hrozí české ekonomice deflace? Centrální banka nyní drží sazby blízko nuly a je tak v podobné pozici jako většina centrálních bank vyspělých ekonomik. Bojuje s tím, že nemůže dále snižovat sazby, což vede k diskusím nad mimořádnými nástroji. Jednu z možností představuje místní verze „Abenomie“. Centrální banka by v tomto případě intervenovala na trzích s cílem oslabit korunu. Nešlo by ani tak o podporu exportů jako o snahu zvýšit růst cen a zabránit deflaci. Nyní země prochází silnou dezinflací, například MMF ale vidí jasné riziko deflace.

Česká republika má sice vlastní měnu a může ji devalvovat. Není ale jasné, nakolik bude její vláda schopna odolat tlaku na zvýšení výdajů. Pokud nedojde k řešení problému se stárnoucí populací, budou snahy o úspory ztrácet na popularitě. Jak jednou uvedl Paul Krugman, některé země rostou pomalu, protože mají vysoký dluh, jiné mají vysoký dluh, protože rostou pomalu. České ekonomice hrozí, že se stane tím druhým případem.

Uvedené je výtahem z „The Czech Economy That Didn’t Bounce?“, autorem je Edward Hugh.

(Zdroj: EconoMonitor)