Podle dnešní úpravy insolvenčního zákona může svůj (hrozící) úpadek řešit oddlužením pouze „dlužník, který není podnikatelem“. Do této množiny se dle judikatury Nejvyššího soudu vejde pouze taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a současně nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání.
Nově bude moci o oddlužení žádat i fyzická osoba - živnostník, a to za předpokladu, že jeho dluhy nejsou z podnikání. To umožní dlužníkům uspokojovat pohledávky svých věřitelů i z příjmů dosahovaných podnikáním. Novela však v liberálním duchu jde ještě dál, když stanoví, že v určitých případech ani závazek z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku oddlužením. Půjde to především tehdy, souhlasí-li s tím věřitel, o jehož pohledávku jde. O formě takového souhlasu přitom novela mlčí; stačit by tedy mělo, pokud věřitel proti oddlužení dlužníka nebude nic namítat. Další výjimka z pravidla, že oddlužení brání existence dluhů z podnikání, se týká pohledávky, která zůstala neuspokojena po skončení předchozího konkurzu a konečně také toho, jde-li o pohledávku zajištěného věřitele.
Společné oddlužení manželů
Insolvenční zákon v současné době nezná institut společného oddlužení manželů. Soudy tuto situaci řeší tak, že připouští postup, kdy návrh na povolení oddlužení podá každý z manželů samostatně, a pro tento případ doporučují spojit oba návrhy ke společnému řízení. Problémy však nastávají v situaci, kdy insolvenční návrh podá pouze jeden z manželů. Zákon sice vyžaduje, aby v takovém případě návrh podepsal i dlužníkův manžel a současně výslovně uvedl, že s povolením oddlužení souhlasí. Není však zcela jasné, zda z této formulace plyne rovněž skutečnost, že i druhý manžel podstoupí režim oddlužení. Což může mít negativní dopad na věřitele manžela dlužníka, kteří v takovém případě zůstanou nečinní.
Novela zavádí institut společného insolvenčního návrhu manželů spojeného s návrhem na povolení oddlužení manželů. Účinkem takového návrhu je, že po dobu oddlužení se manželé považují se za jednoho dlužníka. Nově se má přitom striktně vycházet z toho, že pouze společně podaný insolvenční návrh musí být řešen jako společný pro oba manžele. Podá-li insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení jen jeden z manželů, řeší se jen jeho závazky.
Reorganizace
Podstatou reorganizace dlužníka je snaha o ozdravení jeho ekonomické situace při současném postupném uspokojování pohledávek věřitelů. Přesto, že se jedná o sanační způsob řešení úpadku, který preferuje zachování dlužníkova podniku před jeho likvidací, není reorganizace v praxi častá. Naopak, dle údajů důvodové zprávy k novele je tato varianta řešení úpadku využívána minimálně. Příčinou tohoto stavu přitom mohou být i současně nastavená kritéria přípustnosti reorganizace, jež jsou autory novely považovaná za příliš přísná.
Pokud totiž dlužník nezíská pro podporu reorganizace věřitele, je reorganizace přípustná pouze v případě, že celkový obrat dlužníka za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl částku 100 milionů Kč nebo celkový počet zaměstnanců v pracovním poměru je 100. V těchto ohledech novela kritéria pro reorganizaci zmírňuje, a to každé na polovinu. Nově tedy bude stačit k reorganizaci dlužníka roční úhrn čistého obratu ve výši 50 milionů Kč nebo 50 zaměstnanců v pracovním poměru. Cílem je umožnit vstup do reorganizace i menším podnikatelům. Zda se cíl naplní a počet reorganizací se tímto zvýší, ukáže až čas.
Zvýšení motivace pro volbu reorganizace novela přináší i věřitelům. Ti budou mít nově možnost aktivně odvolat členy statutárního orgánu a dozorčí rady dlužníka a dosadit tam osoby, kterým důvěřují; to za předpokladu, že reorganizace byla povolena na návrh věřitele anebo v případech, kdy dlužník nemá právo sestavit reorganizační plán. Dlužník toto právo nemá, pokud insolvenčnímu soudu oznámil, že reorganizační plán předložit nehodlá nebo pokud se tak věřitelé usnesli na schůzi věřitelů. Daný krok lze považovat za návrat k tradičnímu přístupu insolvenčního práva, které standardně zbavuje dlužníka rozhodovacích pravomocí. Odchylný-liberální přístup stávajícího insolvenčního zákona byl založen na předpokladech – zejména zvýšení motivace dlužníků – které se však v praxi nenaplnily. Pokud tedy nově dlužník bude přistupovat k řešení úpadku rezignovaně nebo jeho management působí nedůvěryhodně, je to příležitost pro věřitele vzít otěže do vlastních rukou.
O novele insolvenčního zákona jsme již psali zde a zde.