Dle nového občanského zákoníku (NOZ) je spolek samosprávným svazkem alespoň tří osob založený na dobrovolné bázi, jehož majetek je oddělen od majetku členů spolku, přičemž členové zásadně za dluhy spolku neručí. NOZ určuje, že každý spolek musí vykonávat hlavní činnost, ke které byl založen (tato činnost je označována i jako "statutární"). Hlavní činností může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen. Přínosem NOZ s ohledem na činnost spolku je, že nově mohou být spolky založeny nejen za účelem vzájemně prospěšným (zájmovým), tedy pro uspokojování soukromého zájmu svých členů, ale i za účelem veřejně prospěšným či smíšeným. Účelem a tudíž odpovídající hlavní činností tedy nově může být cokoliv, včetně poskytování služeb veřejnosti, což v posledních letech rozhodovací praxe ministerstva vnitra ČR považovala za nepřípustné.
V rámci své hlavní činnosti může spolek vyvíjet i výdělečnou činnost, ale musí se jednat pouze o příležitostné akce a nikoli o „soustavné podnikání“. Spolky tedy mohou pořádat různé nahodilé dobročinné aukce, sportovní utkání či umělecká vystoupení a z takových akcí pak inkasovat získaný výtěžek. Vedle své uvedené hlavní činnosti však navíc spolku nic nebrání, aby vyvíjel vedlejší hospodářskou činnost, a „bokem“ tedy podnikal, popřípadě vykonával jinou výdělečnou činnost, například pronájem nemovitostí. Platí však, že tyto výdělečné činnosti musejí být účelové, to znamená, že musejí buď podporovat hlavní činnost spolku, případně hospodárné využívání spolkového majetku.
Pestré řešení statutárních orgánů
Podstatnou informací je, že NOZ poměrně podrobně upravuje organizační strukturu spolku. Povinnými orgány spolku jsou vždy nejvyšší orgán a statutární orgán. Zda budou mít spolky kolektivní či individuální statutární orgán, je pak otázkou stanov, rozhodnutí je tedy plně v kompetenci spolku samotného. S ohledem na povinné orgány je nezbytné dodat, že je spolkům umožněno, aby byl jejich statutární orgán zároveň i nejvyšším orgánem spolku. Může tak dojít ke koncentraci funkcí vyhrazených statutárnímu orgánu (typicky zastupování spolku navenek a spravování běžné agendy) a nejvyššího orgánu (rozhodování o strategických či existenciálních otázkách) pouze v rukou orgánu jediného či dokonce jediné osoby, například předsedy spolku, jestliže má spolek individuální statutární orgán. Vedle tohoto krajního řešení však spolky naopak mohou ve svých stanovách vytvářet libovolné orgány s různými funkcemi, jako příklad takových dobrovolných orgánů NOZ uvádí rozhodčí a kontrolní komisi. Toto označení orgánů je pouze funkční a spolky si mohou ve stanovách své orgány pojmenovat libovolně dle své úvahy. Na druhou stranu nesmějí být až přespříliš kreativní a z názvu orgánu musí být pořád zřejmá jeho povaha. Mají-li tedy původní občanská sdružení oba dva povinné orgány, resp. i jen jediný „univerzální“ orgán, je zákonný požadavek zachován a rovněž není nutné ani měnit jejich dosavadní označení, odpovídá-li povaze orgánu. V NOZ je rovněž upravena délka funkčního období členů volených orgánů spolku, zejména pak statutárního orgánu. Spolek má v zásadě volnou ruku, jak dlouhou délku funkčního období členů svých orgánů si ve stanovách nastaví. Pro případ chybějící úpravy je však délka funkčního období ze zákona pětiletá.
Likvidace spolku
Podívejme se i na zrušení spolku. Právní úprava zrušení spolku je v NOZ poměrně roztroušená a lze ji nalézt jak přímo ve spolkové části, tak i v části obecné upravující likvidaci právnických osob jako takových. O zrušení spolku rozhoduje zásadně nejvyšší orgán společnosti nebo jej zrušuje i bez návrhu soud, jsou-li pro to splněny zákonné předpoklady. Průběh likvidace spolku se pak podrobuje především obecné úpravě likvidace právnických osob. Zvláštním způsobem se však řeší naložení s likvidační podstatou spolku. Vzhledem k účelu spolkového jmění není cílem likvidace spolku rozdělení likvidačního zůstatku mezi členy spolku, ale výhradně očištění spolkového jmění od dluhů. Není tedy nezbytné zpeněžovat celou likvidační podstatu, ale pouze v rozsahu postačujícím pro pokrytí dluhů spolku. Likvidátor primárně naloží s likvidačním zůstatkem podle stanov, nicméně pokud má likvidovaný spolek veřejně prospěšný status, je možné likvidační zůstatek použít pouze pro účely veřejně prospěšné. Není-li způsob naložení určen ve stanovách, respektive je v nich určen v rozporu s uvedenou „prospěšnou“ účelovostí, má likvidátor povinnost nabídnout zůstatek spolku s podobným účelem. Není-li to možné, nabídne likvidátor zůstatek obci, na jejímž území má spolek sídlo. Pokud jej obec nepřijme do dvou měsíců, nabývá likvidační zůstatek příslušný kraj. Oba samosprávné celky mohou s likvidačním zůstatkem naložit pouze k veřejně prospěšným cílům.