Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce týkající výkladu článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU) byla podána v rámci sporu vedeného se společnostmi, které se účastnily kartelových dohod o montáži a údržbě výtahů a eskalátorů v řadě členských států EU. Šlo o Kone AG, Otis GmbH, Schindler Aufzüge und Fahrtreppen GmbH, Schindler Liegenschaftsverwaltung GmbH a ThyssenKrupp Aufzüge GmbH na straně jedné a ÖBB-Infrastruktur AG, dceřinou společnost Österreichische Bundesbahnen (Rakouské železnice), na straně druhé. Zjednodušeně řečeno Soudní dvůr EU řešil, zda je přípustná rakouská právní úprava, podle níž bylo kategoricky vyloučeno, aby byli účastníci kartelu občanskoprávně odpovědní za škody plynoucí z vyšších cen na trhu, které svým kartelem „způsobili“.
Rakouské zákony neuspěly
Soudní dvůr úvodem odůvodnění svého rozsudku připomněl, že každá osoba je oprávněna domáhat se náhrady vzniklé újmy, je-li dána příčinná souvislost mezi uvedenou újmou a kartelovou dohodou nebo praktikou zakázanou článkem 101 SFEU.
Pokud jde o vnitrostátní právní úpravu dotčenou v původním řízení, Soudní dvůr vycházel z toho, že rakouské právo kategoricky vylučuje nárok na náhradu škody v popsané situaci. Rakouské zákony vycházely z toho, že příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a dotyčnou kartelovou dohodou je v případě neexistence smluvního vztahu s účastníkem této kartelové dohody považována za přerušenou, což brání úspěšnému uplatnění nároku na náhradu škody. Toto přerušení příčinné souvislosti spočívá v samostatném rozhodnutí soutěžitele, který se uvedené kartelové dohody neúčastnil, ale v důsledku existence této dohody určil cenu v rámci cenového deštníku („umbrella pricing“), tedy v rámci vyšší cenové úrovně nastavené účastníky kartelové dohody.
Přestože je v zásadě na právním řádu každého státu EU, aby upravil pravidla použití pojmu „příčinná souvislost“, z judikatury Soudního dvora vyplývá, že tato vnitrostátní pravidla musí zajistit plnou účinnost unijního práva hospodářské soutěže. Tato pravidla tak musí konkrétně zohlednit cíl sledovaný článkem 101 SFEU, kterým je zajistit udržení účinné a nenarušené hospodářské soutěže na vnitřním trhu, jakož i cen stanovených na základě volné hospodářské soutěže.
A právě tato plná účinnost článku 101 SFEU by byla podle Soudního dvora ohrožena, pokud by právo každé osoby domáhat se náhrady vzniklé škody bylo vnitrostátním právem kategoricky a bez ohledu na zvláštní okolnosti projednávaného případu vyloučeno z důvodu, že dotčená osoba nebyla v smluvním vztahu s účastníkem kartelové dohody, ale se soutěžitelem, jenž se jí neúčastnil, ale jehož cenová politika byla důsledkem kartelové dohody, která přispěla k narušení mechanismů tvorby cen na trhu.
S ohledem na uvedené argumenty Soudní dvůr dospěl k závěru, že oběť cenového deštníku („umbrella pricing“) je způsobilá získat od účastníků kartelové dohody náhradu vzniklé škody, přestože ona sama s nimi nebyla ve smluvním vztahu. Podmínkou toho je, aby se prokázalo, že tato kartelová dohoda mohla vzhledem k okolnostem projednávaného případu a zejména zvláštnostem dotčeného trhu mít za následek použití „cenového deštníku“ samostatně jednajícími třetími osobami (konkurenčními firmami, které se kartelu nezúčastnily) a že o těchto okolnostech a zvláštnostech museli účastníci uvedené kartelové dohody vědět.