Velký čínský exodus
Podle Hurun Report 64 % bohatých Číňanů ze své země odchází, nebo tak plánuje učinit. Politolog James To se tomuto tématu věnuje dlouhodobě a tvrdí, že i ti, kteří se odstěhují do zahraničí, si zachovávají loajální postoj vůči své vládě. Pokusy o omezení pohybu obyvatel do zahraničí mají v Číně dlouhou historii, snažili se o něj už císaři. Jeden z nich dokonce nechal vystěhovat celé pobřežní pásmo široké deset mil. Stejně tak dlouhou tradici má obcházení těchto zákazů ve snaze získat bohatství, nové znalosti a nové zážitky. Dnes jsou čínské hranice otevřené. Téměř všichni, kteří chtějí pas, ho dostanou. Minulý rok tak překročilo hranice více než 100 milionů Číňanů. Většina z nich jsou turisté, kteří se vrátí zpět domů. Prudce ale roste počet studentů a bohatých lidí, kteří odcházejí navždy.
Odchod těch nejbohatších a nejchytřejších není v Číně ničím novým. Nové je ale to, že tak činí v době, kdy se životní standard v Číně zlepšuje. Stále více obyvatel této země vidí, jak se jejich situace zlepšuje a i přesto volí odchod. Bohatí Číňané si mohou koupit nemovitosti v místech, jako je Kalifornie, za překvapivě nízké ceny. Za žádné peníze si ale nekoupí únik ze znečištěných čínských měst, kde nefunguje systém vzdělávání.
Vláda se však snaží o to, aby i emigranti zůstali své zemi věrní. Často tak vznikají podivné situace mezi těmi, kteří přišli do nové země a tamní společností. Nově příchozí se snaží zapadnout, ale čínská vláda urputně usiluje o to, aby si zlepšila svou globální image a aby nebyl zpochybňován její politický a společenský světonázor. Například paní Sun (přeje si zůstat v anonymitě) z Pekingu politiku neřeší, odejít chce kvůli své šestileté dceři, která v Pekingu trpí astmatem. „To základní, co potřebujeme, je možnost volně dýchat,“ říká. Její dcera má navíc hudební talent a ona se domnívá, že čínský vzdělávací systém založený na neustálých zkouškách ho nerozvine.
Úspěch se trestá
Jeden profesor (který na anonymitě striktně trval) byl kritičtější: „Pokud v Číně zbohatnete, zavřou vás.“ To je přehnané tvrzení, ale přece jen je patrné, že ti nejbohatší často končí ve vězení. Profesor se však nejvíce obává toho, že by se nakonec musel vzdát svých zásad. Slabý a zkorumpovaný právní systém může podle něho někdy pracovat ve prospěch podnikatelů v době, kdy šplhají nahoru. Když se tam ale dostanou, téměř vždy se tento systém otočí proti nim. Profesor také obdivuje americké technologie, má vlastní firmu, která podniká v oblasti technologií souvisejících s životním prostředím. Doufá, že po přestěhování do USA bude mít více možností, jak firmu rozvíjet. Nakonec ukáže svůj iPhone a ptá se: „Kolik myslíte, že musíme v Číně vyrobit triček, abychom si mohli tohle koupit?“
Čínská ekonomika nyní vstoupila do nejistého období, ceny nemovitostí klesají. Nová vláda ve svých rukách soustředila hodně moci a používá ji na boj se zkorumpovanými veřejnými činiteli, ale i na boj s obhájci lidských práv, blogery a dalšími aktivisty. Zemi to zbavuje individualit, které zde nejsou vítány, ale zároveň i lidí kreativních, které potřebuje. Podle některých názorů jsou emigranti tím hlavním článkem, který udržuje vazbu mezi Čínou a zbytkem světa. To vysvětluje, proč se Peking o tyto lidi tak intenzivně zajímá. V současné době jich je asi 48 milionů, tedy přibližně dvakrát více než emigrantů z Indie. A obvykle se tito lidé dostávají do popředí, ať už to je v Silicon Valley, nebo v technologických centrech jihovýchodní Asie.
Peking rozlišuje mezi těmi, kteří mají novou národnost, a těmi, kteří zůstali čínskými občany. Ti druzí jsou považováni za velmi hodnotné aktivum – jsou velvyslanci Číny a do své země přinesou západní technologie a know how. Vláda na ně působí přes zahraniční čínská média, školy, skupiny mladých lidí a církevní organizace. Podobné aktivity ale vytváří i tenze. Příkladem je Austrálie, která pro Číňany představuje jednu z nejpopulárnějších destinací. Tito emigranti jsou „vzděláváni, monitorováni a organizováni Pekingem jako nikdy předtím“. Tvrdí to John Fitzgerald ze Swinburne University of Technology, který je jedním z předních odborníků na čínskou problematiku.
Čína musí být opatrná, aby její zahraniční politické aktivity nebyly tak na očích. Počet lidí, který z této země odchází, jí ale dává velkou moc. Například na trhu luxusních nemovitostí jsou Číňané v současnosti klíčovou silou. Bez čínských studentů a jejich školného by řada západních univerzit nebyla schopna existence. Číňané nyní vytvářejí největší poptávku po turistických službách na světě. Hotely se stále více snaží o modifikaci svých služeb tak, aby to vyhovovalo právě jim. A to jsme jen na začátku. Společnost CLSA z Hong Kongu odhaduje, že odliv Číňanů v roce 2020 dosáhne 200 milionů.
V ČR levná prostituce...
The Economist nedávno provedl zajímavou cenovou analýzu. Zkoumal data týkající se cen sexuálních služeb z 84 měst ve 12 zemích. Závěry jsou takové, že ceny za hodinu těchto služeb v posledních letech soustavně klesají. V roce 2006 ležel jejich průměr na úrovni 340 dolarů, v roce 2014 už dosahoval jen 260 dolarů. Hodinová sazba přitom závisí na řadě faktorů, včetně konkrétní poskytnuté služby a toho, jak samotná prostitutka vypadá. Pokud její vzhled odpovídá ideálu krásy přijímanému na západě, cena je nejvyšší. Cenovou prémii mohou podle The Economist požadovat i ty, které poskytují „speciální služby“. Na ceny má ale vliv i konkrétní místo: „Prostitutky v San Franciscu, kde jsou životní náklady vysoké, požadují více než v levnějších městech, jako například v Praze.“
Zmíněný pokles cen je částečně odrazem krize v letech 2007 a 2008. I tam, kde byl její efekt jen mírný, jako například v Londýně, se na cenách sexuálních služeb projevila. V některých zemích se dříve pokoušeli o zavedení jednotných cen, ale příliv imigrantek takové pokusy zhatil. Příkladem je Norsko. Nabídku pravděpodobně zvyšuje i rostoucí využití internetu, který zajišťuje větší anonymitu. „Příjmy prostitutek možná neklesly tolik jako ceny. Využití online služeb jim umožňuje zbavit se prostředníků a nechávat si větší část příjmů,“ píše The Economist.
... i pivo
Zatímco The Economist provedl cenovou analýzu prostituce, The Wall Street Journal se zaměřil na ceny piva a jejich mezinárodní porovnání. Výsledky shrnuje následující tabulka, která ukazuje cenu třetinky piva v britských librách. Cena je odvozena jako průměr cen v diskontních prodejnách a týká se jak cen mezinárodních značek, tak značek domácích.
Pro pivaře jsou podle WSJ nejdražšími městy Oslo, Curych a Tokio. Ve všech leží cena třetinky piva vysoko nad dvěma librami, tedy nad 70 Kč. Naopak nejlevnější je pivo ve Varšavě, Berlíně a Praze, kde podle WSJ stojí třetinka 0,75 libry, tedy asi 26 Kč. Podle našeho ČSÚ je ale „pivo s obsahem alkoholu 3,4 - 4,1 % (dříve desetistupňové pivo)“ u nás ještě levnější. Dlouhodobý vývoj jeho ceny za 0,5 litru ukazuje následující graf.
Zdroj: The Economist, WSJ, ČSÚ