Na oficiální večeři ve Washingtonu před listopadovým summitem skupiny G-20 v Brisbane poučoval mediální magnát a australský rodák Rupert Murdoch ministry o nebezpečích socialismu a rozbujelé vlády. Tento horoucí odpůrce australské ceny uhlíku a ostřílený oponent amerického prezidenta Baracka Obamy velebil ctnosti úsporných programů a minimální regulace a brojil proti rozkladným vlivům sociálních záchranných sítí.
Ministři se ve Washingtonu účastnili výročního zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, kde se snažili překonat vzájemné rozdíly a nalézt před nadcházejícím summitem společnou řeč. Murdochův tón však naznačuje, že konsensus v otázce trvale udržitelného a začleňujícího růstu bude těžko dosažitelný.
Murdochovy poznámky jsou v souladu s názory, které vyjadřuje jeho přítel, australský premiér Tony , a jeho současná administrativa. Například v lednu informoval zděšené účastníky davoské konference, že globální finanční krizi nezpůsobily neregulované globální trhy, ale spíše příliš rozbujelé vlády. Pro ministry financí, kteří předchozích několik let zápasili s toxickými důsledky marnotratnosti finančního sektoru, to byla rozhodně novinka.
V kontextu těchto poznámek lze lépe pochopit, proč Austrálie odmítla zařadit otázku klimatických změn a začleňující prosperity do brisbaneské agendy. Stimulace globálního růstu je samozřejmě dosti náročným úkolem sama o sobě, i bez úvah o začleňování nebo o trvalé ekologické udržitelnosti. Svědčí o tom i chmurné prognózy růstu MMF. Mnoho politiků přitom pokládá australské předsednictví G-20 za příležitost získat novou energii a vytříbit poslání skupiny v podobě podpory globálního růstu, tvorby pracovních míst a zvýšení životní úrovně. Ministři financí G-20 již rozhodli o dvouprocentním cíli ročního růstu do roku 2018 a probírají více než 900 návrhů strukturálních reforem, aby toho dosáhli
Teprve uvidíme, jaké reformy členové G-20 v Brisbane navrhnou a nakolik vážně je budou chtít zavádět. Větším úkolem je však splnění zmíněných růstových cílů trvale udržitelným a začleňujícím způsobem. Neprovedou-li se strukturální reformy správně, bude se summit v Brisbane pokládat za neúspěšný.
Strukturální reformy, při nichž se určité zájmy obětují ve prospěch obecnějšího dobra, budou vždy kontroverzní a jejich zavádění složité. Když však takové reformy vyžadují oběti na straně obyčejných občanů a prospěch z nich mají nejprivilegovanější sociální skupiny, nevyhnutelně následují politický pat a nestabilita.
Akademici, regulátoři, ekonomové i finanční instituce v posledních dvou letech bez výjimky spojují sekulární stagnaci poptávky s vyšší nerovností příjmů. Je paradoxem, že v době, kdy se mnozí lidé v rozvojovém světě stávají příslušníky vznikající střední vrstvy nebo o to usilují, začíná se bohatství ve velké části rozvinutého světa koncentrovat na špičce.
Nerovnost příjmů v rozvíjejících se i vyspělých ekonomikách se zvýšila v rámci generací i mezi nimi. Australské odmítnutí diskutovat v Brisbane o začleňujícím růstu možná potěší plutokraty, jako je Murdoch, avšak diskuse o neregulovaných trzích, nižších daních a odstranění sociálních záchranných sítí silně naznačuje, že summit nenabídne žádnou podstatnou politiku zaměřenou na snížení nerovnosti.
V době, kdy do setkání v Brisbane zbývá jen několik dní, tak skupina G-20 ignoruje hlavní dlouhodobé hrozby globální ekonomiky. Jak počátkem letošního roku poznamenal guvernér Bank of England Mark Carney (který Murdochovu přednášku, předpokládám, také slyšel): „Nekontrolovaný tržní fundamentalismus může pohltit sociální kapitál nezbytný pro dlouhodobou dynamiku samotného kapitalismu.“ Výkonná ředitelka MMF Christine Lagardeová to nedávno vyjádřila ještě lapidárněji, když poznamenala, že nejbohatších 85 lidí světa kontroluje větší bohatství než 3,5 miliardy nejchudších a že tato úroveň nerovnosti vrhá na globální ekonomiku temný stín.
Nerovnost není okrajové téma. Boj proti jejímu vzestupu je nezbytný pro dosažení trvale udržitelného hospodářského růstu a politické stability. Skutečná síla G-20 spočívá v tom, že na takové problémy poukáže a vyvolá informovanou debatu o těchto otázkách jako předstupeň akce. Otázka nyní zní, který vysoký představitel – pokud vůbec nějaký – se v Brisbane chopí globálního megafonu a nahlas promluví.
Wayne Swan, bývalý místopředseda vlády a ministr financí Austrálie, byl pravidelným účastníkem setkání ministrů financí skupiny G-20. Jeho nejnovější kniha nese název The Good Fight: Six years, two prime ministers and staring down the Great Recession (Dobrý boj: Šest let, dva premiéři a odrážení velké recese pohledem).
Copyright: Project Syndicate, 2014.