Lze za peníze koupit štěstí a spokojenost? V posledních letech se této otázce věnovala řada vědeckých studií a my tak víme více o vztahu mezi tím, kolik vyděláváme a jak se cítíme. Ekonomové analyzovali data týkající se příjmů a spokojenosti v jednotlivých zemích, psychologové zase sledovali jedince, aby zjistili, co přináší více peněz. Výsledky jsou krátce řečeno takové, že bohatství samo o sobě žádnou garancí lepšího života není. Daleko více totiž záleží na tom, jak naše peníze utrácíme. Pokud například někomu něco věnujeme, činí nás to šťastnějšími, než když se zajímáme jen sami o sebe. Lidem také přináší větší potěšení, když si kupují zážitky namísto nákupu zboží.
Věc ale není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Studie totiž také ukazují, že lidé i přes výše uvedené stále upřednostňují nákupy materiálních věcí. Podle studie ze San Francisco State University je to proto, že se obecně domníváme, že věci nám přinesou déletrvající užitek, zatímco zážitky jsou prchavé. Občas si tak koupíme třeba lístek na koncert, ale většinou se orientujeme na věci materiální povahy. Ten samý výzkum ale ukazuje, že při zpětném hodnocení si skutečně více ceníme zážitků, a to jak co se týče jejich síly, tak co se týče doby trvání. Thomas Gilovich z Cornell University k tomu uvádí: „Lidé často provedou racionální kalkulaci. Na jejím základě se domnívají, že když půjdou například do divadla, bude to hezké, ale hned to skončí. Pokud si však něco koupí, budou to mít dlouho. Fakticky to pravda je, ale z psychologického hlediska ne, na to, co vlastníme, se totiž adaptujeme.“
Tato adaptace je důvodem, proč nám naše nákupy nečiní takovou radost, jak bychom čekali. Nové auto či nový oblek přinesou přechodné vzrušení, ale brzy je začneme brát jako něco samozřejmého. Pokud ale projdeme příjemným zážitkem, uspokojíme hlubší psychologické potřeby. Dělíme se o ně například s blízkými lidmi a mohou se dokonce stát součástí naší identity. Jestliže například vylezeme na osmitisícovku, budeme si to pamatovat navždy a budeme se o tom bavit ještě dlouho poté, co se zbavíme některých nakoupených věcí. Oblast zážitků také není tolik náchylná k tomu, abychom se v ní předháněli s jinými lidmi. Snaha vyrovnat se sousedům je totiž mnohem silnější u materiálních věcí. Pokud se porovnávají například dovolené, lidi obvykle tolik netrápí, že jejich sousedi byli na dražší dovolené než oni sami.
„Lidé jsou neobyčejně adaptabilní ohledně změn a týká se to zejména změn pozitivních,“ říká Sonja Lyubomirsky z University of California. Pokud nám například vzrostou příjmy, je to příjemné, ale rychle se zvednou i naše nároky. Chceme například větší dům v lepší čtvrti. Tam pak žijí bohatší sousedé a tak chceme ještě více. „Snažit se tomu vyhnout nebo to zmírnit, je velkou výzvou,“ domnívá se Lyubomirsky. Pomoci nám podle ní může větší vděčnost za to, co už máme. Elizabeth Dunn z Univerzity of British Columbia v této souvislosti provedla experiment, v jehož rámci poslala domů skupinu lidí s hromadou čokolády. Části z nich řekla, aby snědli maximum, co mohou, části čokoládu zakázala a třetí skupině řekla, aby snědli jen tolik, aby to bylo příjemné. Po celém testu se ukázalo, že lidé, kteří původně nesměli čokoládu jíst, si ji ve chvíli, kdy už ji jíst mohli, užili nejvíce. Z toho plyne, že pokud se něčeho vzdáme byť jen na čas, zvýší to naši schopnost si tuto věc užít.
U peněz můžeme hovořit dokonce o paradoxu v tom smyslu, že čím více jich vyděláváme, tím více nás těší, když je věnujeme někomu jinému. Ukazuje to pokus, v jehož rámci dostali studenti na University of British Columbia peníze a polovina z nich je měla utratit na něco, co chtěli oni sami. Druhá polovina měla koupit nějakou věc pro někoho jiného. Následně se ukázalo, že spokojenost vzrostla více u druhé skupiny lidí. Tento efekt funguje podle výzkumu ve velice rozdílných podmínkách – v zemích od Kanady přes Jižní Afriku až po Ugandu. Přitom platí, že čím větší pomocí je částka, kterou jsme darovali, tím je větší i naše spokojenost.
Dunn se domnívá, že nejlepším využitím peněz je „nákup něčeho, co nám uspoří čas“. Pokud si koupíme lepší auto, ale stále budeme stát dvě hodiny v zácpě, moc nám to nepomůže. Lepší je koupit si bydlení, které je blíže k naší práci. Dalším způsobem, jak si koupit čas, je například využití placené pomoci v domácnosti. Nákup času ale není jedinou podmínkou větší spokojenosti. Důležité je i to, co s nově získaným časem učiníme a jak se na něj díváme. I zde je prý lepší vnímat ho jako něco, co není garantováno.
V neposlední řadě je tu otázka výdajů, které překračují naše možnosti. Přestože nám zážitky poskytují větší uspokojení než materiální věci, je jasné, že nejdříve musíme nakoupit to, co skutečně potřebujeme. Pokud pak budeme chtít naše nákupy rozšiřovat, je důležité si uvědomit, že dluh má na naši spokojenost negativní dopad. Ukazuje to například průzkum mezi britskými domácnostmi. Ten dokonce naznačuje, že manželé, kteří jsou více zadlužení, mají mezi sebou více konfliktů než páry v nezadlužených domácnostech. Naši spokojenost naopak zvyšuje spoření. Jeho pozitivní dopad ovšem není tak silný, jako je negativní pocit z dluhů. Z pohledu naší spokojenosti je tak důležitější zbavit se dluhů a až v druhé řadě je schopnost spořit. Než si tedy pořídíme vysněnou dovolenou, měli bychom si být jisti, že máme bezpečnou finanční rezervu.
Zdroj: WSJ