Nejmocnější muž světa Barack Obama o víkendu představil svůj nový návrh na zdanění nejbohatších Američanů. Ten počítá s navýšením daňové sazby u kapitálových zisků i dividend. Nejvyšší příjmová skupina, které se návrh týká, by tak namísto dřívějších 23,8 procenta platila z výše uvedených zisků 28 procentní daň. Velká část dodatečných příjmů z vyšších daní (zhruba 320 mil. USD) by pak měla kompenzovat daňové úlevy pro vybrané skupiny ve školství a zdravotnictví.
Obamovy kroky lze číst hned dvěma způsoby. Za prvé se prezident snaží zanechat reálný odkaz budoucím generacím. Obama se dlouhodobě netají svou inklinací k sociálním principům v duchu Clintonovy vlády z devadesátých let. Další zvýšení daňové zátěže (když Obama v roce 2009 přebíral úřad, sazba se pohybovala na 15 %) by mu rozvázala ruce při prosazování dalších sociálních úlev pro nízkopříjmovou a střední třídu. Pro něj samotného by to znamenalo kolosální vítězství ve chvíli, kdy obě komory kongresu ovládá republikánská strana. Právě u ní pak americký prezident pravděpodobně se svým návrhem tvrdě narazí a není tak prozatím vůbec jasné, zda-li se mu podaří protlačit.
I proto se nabízí další možné vysvětlení Obamových kroků. Jeho vládnoucí období se nevyhnutelně blíží svému konci. Logickým vyústěním jsou tak postupné přípravy na předání prezidentského žezla. Obama pak jako zarytý demokrat zcela pochopitelně udělá vše proto, aby jeho nástupcem byl obdobně smýšlející kandidát. Návrh na zdanění nejbohatší skupiny v tomto úsilí může sehrát klíčovou roli, a to ať už k jeho prosazení dojde, či nikoliv. V případě úspěchu návrhu Obama přihraje demokratickému kandidátovi (mluví se o H. Clintonové) hlasy voličů, jimž plánovaná daňová úleva financovaná vyšším zdaněním bohatých ušetří peněženky. Nezapomeňme dodat, že je to právě střední až nízkopříjmová třída, kdo de facto svým počtem rozhoduje o volebním vítězovi. V případě neúspěchu návrhu pak může zafungovat "efekt zloby" z nesociálního smýšlení republikánské strany, která do voleb vyšle v primárkách vybraného kandidáta. Na tomto místě si dovolím zaspekulovat a tipnu si, že zloba voličů může v úsilí na získaní dodatečných voličských hlasů zafungovat dokonce efektivněji.
Dědická daň
Obamovu sázku na kartu „bohatým ber a chudým dávej“ pak dokresluje další součást jeho daňového návrhu. Tím je zdanění kapitálových zisků plynoucích při smrti z převodu aktiv na dědice. Stávající systém dokonce Bílý dům označuje za „největší mezeru v oblasti kapitálových zisků“, když takto nabytý majetek nepodléhá komplexnímu zdanění. Dědicové tak v současné chvíli musí platit pouze daň z kapitálového zisku plynoucího z rozdílu mezi prodejní cenou a hodnotou nabytého aktiva při smrti původního majitele. V případě, že majetek neprodají, dani se zcela vyhnou. Snahou Obamovy administrativy je zatížit zdaněním majetek z dědictví s tím, že se výjimky budou vztahovat na kapitálové zisky do 200 tis. USD + 500 tis. USD hodnoty domu a také na veškeré osobní věci (kromě umění a sběratelských předmětů). I z tohoto návrhu je tak patrné, že zdanění cílí především na bohatší skupiny obyvatelstva.
To ostatně dokumentuje vyjádření Bílého domu, který počítá s tím, že 99 procent příjmů z daňových návrhů by připlynulo z kapes nejbohatšího procenta obyvatelstva, 80 procent pak dokonce od 0,1 procenta těch nejmajetnějších Američanů.
Ať už návrh dopadne jakkoliv, Obama vsází na sociálního ducha společnosti. Pokud uhodí na správnou strunu, může ke konci volebního období přichystat demokratickému kandidátovi prezidentské křeslo na zlatém podnose. Otázkou však je, jestli je americká, silně kapitalistická společnost ochotná přijmout odkaz tak trochu v duchu Nikoly Šuhaje Loupežníka...
Zdroj: Bloomberg