Řada ekonomů a bank očekává, že dojde k prudkému oslabení eura, a to až pod paritu s dolarem. Podle našeho názoru ale k takovému vývoji nedojde. V první řadě totiž není slučitelný s tím, jak vypadá tok kapitálu a vnější přebytek eurozóny. K tomu se přidává úvaha na téma nekryté parity úrokových sazeb:
Nominální sazby leží nyní výš v USA než v eurozóně. To znamená, že dolar bude muset oslabovat na to, aby byla návratnost v obou měnách ve středně dlouhém období vyrovnána. Pokud dolarové sazby rostou, euro by mělo prudce oslabit a poté znovu posilovat, aby z hlediska celkové návratnosti vyrovnalo nižší sazby v eurozóně. Jde o mechaniku Dornbuschova modelu. K čemu doposud došlo? Když rostly výnosy desetiletých amerických dluhopisů, euro skutečně prudce oslabilo. Jestliže předpokládáme, že na počátku roku 2015 dosáhlo dna, mělo by nyní postupně posilovat proti dolaru, aby byla naplněna nekrytá parita úrokových sazeb.
Pro prudké oslabování eura by mohlo hovořit porovnání s vývojem po vzniku eurozóny. Tehdy byly ale ve hře výjimečné faktory a okolnosti, které nyní nenajdeme. Před vytvořením eura investovaly centrální banky své rezervy do měn, které byly poté nahrazeny eurem. Po vzniku eura byl jeho podíl na celkových rezervách mnohem menší než celkový podíl měn všech zemí eurozóny. Zmizela totiž motivace k diverzifikaci mezi těmito měnami. Banky už například nekupovaly německé marky proto, aby diverzifikovaly své investice v italské liře. Pokles váhy eura v celkových rezervách pak vedl k významnému oslabování jeho kurzu. Podobný vývoj se ale opakovat nebude.
Zdroj: Natixis