Po více než deseti letech válčení v Afghánistánu a Iráku zanechají Spojené státy světu jednu významnou věc, která ho posílá zpět do středověku. S mírnou nadsázkou totiž můžeme říci, že kvůli nim je globální hlad po konfliktech uspokojován rostoucím počtem nově založených vojenských společností. Tvrdí to alespoň Sean McFate, který dříve působil v amerických speciálních jednotkách a působil v Africe pod společností Dyncorp International. Nyní pracuje jako profesor na National Defense University a poukazuje na to, jak moc se Pentagon při svých válečných operacích spoléhá na soukromé firmy. McFate mimo jiné říká: „Spojené státy otevřely Pandořinu skříňku žoldáctví. Soukromé armády všech možných barev vycházejí ze stínů a válčí pro zisky.“
Jde o hrozivou představu. McFate se domnívá, že popsaný jev souvisí s tím, že svět se přesunul od dominance vládní moci k „polycentrismu“, kde spolu soupeří vlády s nadnárodními společnostmi, neziskovými organizacemi a dalšími zájmovými skupinami a dokonce teroristickými organizacemi. Ti všichni hrají „šachy na poli mezinárodních vztahů“ a přístup k soukromým armádám jim umožňuje nabourat tradiční státní armádní monopol. McFate hovoří o „středověku nového věku“, ve kterém se překrývá vliv různých aliancí a autorit. Státy podle něho sice nezaniknou, ale jejich význam bude klesat. Budeme se přibližovat stavu, který v Evropě panoval v době městských států s jejich vlastními armádami.
Ve středověku fungovaly soukromé armády, které nabízely své služby tomu, kdo byl ochoten zaplatit nejvíce. Našli se mezi nimi žoldáci ze všech koutů Evropy i mimo ni, kteří šli tam, kde se bojovalo. Nakonec nebylo ani jasné, zda tyto armády pouze uspokojují poptávku, nebo si ji samy vytvářejí. McFate tvrdí, že podobnost s dnešní situací nelze ignorovat. Pionýrem ve využívání soukromých společností pro vojenské účely byl Washington s Londýnem, vše se urychlilo v roce 2003, když bylo rozhodnuto o invazi do Iráku. Čekalo se, že válka nebude trvat déle než pár týdnů. Nestalo se. K dispozici byly tři možnosti: Stáhnout se, začít verbovat jako za války ve Vietnamu, nebo začít využívat žoldáky. Byla zvolena poslední možnost a tím se dostáváme k současnému nijak neregulovanému stavu.
Pokusy o dozor nad soukromými firmami byly jen sporadické. Příliš úspěšné nebyly ani etické kodexy a podobné snahy. Celé odvětví soukromých armád je netransparentní, rozhodují v něm hlavně peníze. McFate tvrdí, že k jeho zániku nedojde a bude tu už navždy. Nejznámější firmou je zřejmě Blackwater, která bojovala s žalobami za podvody, za násilí na civilistech a za vraždy tak dlouho, až se nakonec přejmenovala. V říjnu ale byli čtyři z jejích vojáků odsouzeni za vraždu 17 Iráčanů v roce 2007. Zakladatel firmy Erik Prince byl ovšem schopen se všem útokům vyhnout a založil řadu dalších společností.
McFate v souvislosti s využíváním žoldáků tvrdí, že „mimořádné konflikty jsou mnohem méně mimořádné, než se domníváme“. Zatímco po roce 1965 došlo k poklesu počtu mezistátních konfliktů, počet vnitřních konfliktů roste. Soukromé společnosti jsou v nich využívány stále častěji a jejich činnost jde od ochrany lodí a ropných polí až po humanitární mise a organizaci armád. Žoldáky ze všech koutů Afriky využíval například i Kadáffí. Jeho cílem bylo „brutální potlačení protestů a odporu“, tvrdí McFate.
Peter Singer z New America Foundation říká, že existovaly naděje, že se celá situace zlepší poté, co v amerických prezidentských volbách zvítězil Barack Obama. Tyto naděje se však nenaplnily. McFate má podle něho pravdu a čerpá z jedinečné kombinace akademických znalostí a osobních zkušeností. McFate říká, že poprvé byl najat při tajné misi na podporu hutujských rebelů, kteří se snažili zabránit tomu, aby Tutsiové rozpoutali další genocidu v Burundi. Konkrétně chránil prezidenta před atentátem, což se podařilo, a občanská válka skončila v roce 2005. McFate tento příklad uvádí proto, aby ukázal, že žoldáci jsou najímáni i pro dobré věci. Zároveň však zdůrazňuje, že konflikty jsou pro ně přínosné a tudíž mají motivaci k tomu, aby je podněcovali. Udává konkrétní příklady, kdy se žoldáci angažovali na obou stranách konfliktu tak, aby nakonec odešli s kapsami naditými penězi.
Soukromé armády se také neřídí žádnými mezinárodními konvencemi a mohou se ukrývat v zemích s neexistujícími standardy a normami. Mají přístup k moderním zbraním a technologiím, včetně dronů. Pro běžné lidi představují nebezpečí a jejich operace nejsou nikdy transparentní. Na CIA lze použít právní páky, na tyto armády ne. McFate tvrdí, že snahy o regulaci či dokonce zákaz fungovat nebudou, pouze by celé odvětví posunuly do ještě větší netransparentnosti. Nejlepší podle něho možná bude, pokud budou tržním způsobem motivovány k tomu, aby se chovaly správným způsobem. „Myslím, že stojíme na prahu důležitého rozhodnutí, které se v podstatě týká privatizace válek,“ říká bývalý voják. V dokonalém světě by všechny kontrakty získaly firmy, které se chovají nejlépe a ty špatné by byly z trhu vytlačeny. To se ale neděje ani v normálním podnikání. O to méně to můžeme čekat v místech, kde se byznys protíná s tím, čemu se říká politika.
Autorem je Kelley Vlahos.
Zdroj: The American Conservative