Není pochyb o tom, že populace evropských zemí se během následující generace zmenší. V případě Německa a Ruska půjde o pokles dramatický. A populační expanze končí i v měřítku celé globální ekonomiky. V podstatě ve všech zemích, ať jde o ty bohaté či chudé, klesá míra porodnosti. Pokud by měla být globální populace stabilní, musela by se porodnost pohybovat na 2,1 narození na jednu ženu. Kdyby to bylo více, populace by se zvětšovala a naopak. Současný proces je v principu nezvratitelný a jeho základ tvoří hlavně urbanizace.
Ve společnosti závislé zejména na zemědělství představuje dítě jeden z produkčních faktorů. Jednoduché práce dokáže dělat od šesti let. Děti jsou zdrojem příjmů, čím více jich je, tím lépe. Velká rodina také může podporovat rodiče v pokročilém věku. Ve společnosti moderní doby, která je soustředěna do měst, je ale situace jiná. Zatímco prudce rostou náklady na vzdělání, děti zaměstnat nelze. Děti je celkově nutné podporovat mnohem delší dobu, někdy do věku převyšujícího dvacet let. Lidé tak mají méně dětí. Pro většinu rodin by bylo osm dětí finanční katastrofou. Mají tak v průměru dvě či ještě méně dětí. Důvodů najdeme více, ale městská industrializace je v tím rozhodujícím.
Podle některých názorů směřuje současný vývoj k ekonomické katastrofě. Já jsem ale vyrůstal během populační exploze a domnívám se, že konec tohoto boomu je důvodem k oslavám. Pokles populace ovšem znamená, že budeme mít méně lidí v produktivním věku na to, aby podporovali starší generace, a to vzbuzuje obavy. Vytvořené dluhy bude splácet mladá generace a celkově dojde k velkým ekonomickým posunům. K tomu se přidávají úvahy o tom, že s velikostí populace souvisí politická moc dané země a zmenšující se populace tedy znamená i klesající váhu ve světě.
Evidentním řešením popsaných problémů by mohla být imigrace. Země jako Japonsko či řada zemí v Evropě s tím ale mají vážný společenský problém. Japonci to ani nezkoušejí. A ty evropské země, které to zkusily, narazily na problémy. Ve Spojených státech je míra porodnosti 1,9 dítěte na jednu ženu, což znamená, že i zde by se populace zmenšovala, kdyby nebylo přistěhovalců. Jejich zdrojem ale přestává být bohatnoucí Mexiko, musí přicházet z nových zemí. Avšak Japonsko a Evropa žádný životaschopný model přistěhovalectví nemají.
Nejdůležitější otázkou je, nakolik je zmenšování populace skutečně významné. Problémy by vznikaly, pokud by produkt klesal rychleji než populace. To ale není pravděpodobné, protože kapitálová zásoba ničena nebude. Jestliže se bude produkt na hlavu naopak zvyšovat, budeme bohatnout. Zajistit to může technologický pokrok a pokračující růst produktivity. Kdyby byl tedy pokles populace hladký a predikovatelný, nemělo by to z hlediska příjmů na hlavu představovat problémy.
Světová populace byla stabilní zhruba do poloviny šestnáctého století. Pak se začala zvětšovat a tento růst nabral na tempu ve dvacátém století. Jinak řečeno, během posledních 500 let se populace zvyšovala, a to stále rostoucím tempem. To znamená, že tu byl vždy přetlak levné pracovní síly a naopak nedostatek kapitálu. Nyní se situace poprvé za oněch 500 let mění. Rodí se méně lidí, pracovní síla klesá a její cena bude růst. V průmyslovém věku k ničemu takovému nikdy nedošlo. Reálného kapitálu bude v budoucnu nadbytek a cena práce poroste. Jinak řečeno, peníze budou levné, práce drahá. Zvrátit by to mohl pouze prudký růst produktivity. V současné době dochází k prudkému rozšiřování mezery mezi bohatstvím těch nevyšších společenských vrstev a střední třídy. Pokud by cena práce rostla, došlo by ke změně i v této oblasti. K tomu si musíme uvědomit, že mezi produkční faktory patří rovněž půda. Jestliže ji v širším slova smyslu vnímáme i jako nemovitost, můžeme předpokládat, že se zmenšující se populací bude klesat i cena tohoto faktoru.
Cesta k nové rovnováze nebude hladká, budou ji lemovat i finanční krize. Například pokles cen bydlení bude negativně doléhat na majetek vyšší střední třídy. K tomu si budeme muset zvykat na to, že sazby jsou systematicky nižší, než tomu bývalo dříve. Pozitivní naopak je, že trend poklesu populace je transparentní a lehce predikovatelný. Investoři, majitelé domů a všichni ostatní mají dost času na to, aby se přizpůsobili. Rozdílná bude situace v zemích, jako je Rusko. Tam bude zmenšování populace probíhat na pozadí nedostatečné zásoby kapitálu a infrastruktury a slabé sociální záchranné sítě.
Zmenšování populace znamená pro světovou ekonomiku významné změny. Ve vyspělém světě ale nehovoříme o žádné katastrofě, naopak. Asi nejvýznamnějším posunem bude přesun moci od finančníků a bankéřů k těm, kteří mají přístup k pracovní síle. Ta totiž bude stále vzácnější. Nevím, jak budou přesně vypadat firemní podnikatelské modely budoucnosti, ale jsem si jistý, že jiní na to včas přijdou.
Následující tři mapy ukazují, jak se ve světě bude měnit poměr počtu starších lidí k počtu lidí v produktivním věku. Různé barevné odstíny ukazují konkrétní počet lidí v důchodovém věku k 100 lidem v produktivním věku, první mapa odpovídá projekcím pro rok 2020, druhá pro rok 2060 a třetí pro 2100.
Evropa patří mezi oblasti, kde se stárnutí populace bude projevovat nejvíce. Podobně je na tom Japonsko či některé země Střední a Jižní Ameriky, kde bude na 100 lidí v produktivním věku připadat více než 60 lidí v důchodovém věku.
Autorem je George Friedman.
Zdroj: Stratfor, GeopoliticalWeekly