Existuje rčení, podle kterého se nemá hasit to, co nepálí. A je pravda, že řada věcí se dá do pořádku nakonec tak nějak sama. Jenže to určitě neplatí obecně a v nejednom případě je naopak nadmíru vhodné, abychom jednali ještě předtím, než věci začnou hodně pálit. Tragédií pak je situace, kdy nejednáme ani přesto, že věci už jsou rozžhavené do běla.
Míra problémů ekonomiky EU a jejích vnitřních tenzí je značná. Do značné míry je to podle mne dáno odtržeností bruselských „elit“ od běžného života na našem kontinentu. Z tohoto pohledu pak není vůbec divu, že na mnoha místech vážně uvažují o tom, že jim bude lépe samotným. Pokud se Britové tento čtvrtek rozhodnou, že v EU už zůstat skutečně nechtějí, bude to na jednu stranu smutný výsledek dlouholetého snažení mnohých moudrých lidí, jejichž cílem byla větší jednota Evropy (naschvál používám výraz jednota a ne integrace). Na druhou stranu to ale možná bude dobře.
Pokud by se po brexitu nedostavil ekonomický šok a britská ekonomika by se překvapivě začala zvedat, ukázalo by se, že výhody plynoucí z EU jsou překvapivě mnohem menší, než je obvykle prezentováno. Tlaky na další dělení unie (či spíše obou unií) by vzrostly a šlo by o poslední a nehlasitější budíček pro všechny, kteří mají moc unijní věci změnit k lepšímu. Dosavadní „detaily“ ve formě dluhopisové krize, či uprchlické krize zatím jako takový budíček neposloužily.
Z tohoto pohledu by vlastně bylo horší, kdyby po brexitu přišel tolik pravděpodobný útlumu britské ekonomiky. Bruselské elity by si tak mohly mnout ruce, protože výhody EU by fungovaly i přes jejich tak častou dosebezahleděnost a nekompetenci. Podobný, z hlediska dlouhodobého fungování EU možná až nežádoucí, výsledek by pak mělo i odmítnutí brexitu. Nemá ale cenu zdůrazňovat, že trhy vidí věci opačně – brexit je špatně, status quo je dobře.
Uvedenou úvahou se určitě nechci zařadit do tábora euroskeptiků. Fandím EU (u eurozóny je to pro ekonoma mnohem těžší) a věřím, že ve větší jednotě (ne nutně oné integraci) je cesta vpřed. Zdá se ale, že věci skutečně ještě dost nepálí na to, aby se v obou uniích začalo skutečně hasit. Bohužel je tu také možnost, že žár nakonec dosáhne takové teploty, že hasit už nebude co. Brexit by asi byl na hranici této teploty.
Librový teploměr
Dnem D, nebo spíše dnem B, bude každopádně čtvrtek. Jak ve svém posledním týdenním výhledu shrnuje , hlasování o brexitu skončí v 10 hodin večer místního času. Podle banky budou průběžné průzkumy mezi voliči tentokrát méně spolehlivé, protože na rozdíl od voleb jde o jednorázovou událost (a jejich výsledky mohou být stejně zveřejněny až po skončení hlasování). Některé banky a investoři si ale zaplatily vlastní průzkumy a jejich výsledky by se mohly už během čtvrtka promítat do kurzu libry, která je ze všech investičních aktiv na tuto událost nejcitlivější. Libra tedy bude sloužit jako nástroj zveřejnění aktuálních výsledků a tudíž jako on-line EU teploměr.
V tomto „návodu na brexitový čtvrtek“ je pak důležité i to, že první oficiální výsledky by měly být k dispozici v pátek v 1 hodinu ráno. V 6 hodin ráno už by mělo být zpracováno asi 90 % hlasů a konečné výsledky by měly být oznámeny mezi 7 – 8 hodinou ranní místního času. A jak jsem psal výše, na oba z možných výsledků je možno se dívat smíšeně. Pokud přijde brexit, z krátkodobého hlediska bude pravděpodobně ekonomicky trpět Británie i kontinentální Evropa a trhy. Ale možná by to tentokrát konečně vedlo k překročení oné teplotní hranice, při níž už i ti nejlaxnější hasiči vezmou do ruky hadice. Pokud by byl brexit zamítnut, bude zase „klid na práci“. Jenže takový klid může být zrádný, pokud to pod povrchem bublá.
Podle WSJ poslední průzkumy veřejného mínění ukazují, že brexit skutečně nebude. „Nebezpečí“ je tedy asi zažehnáno, trhy se radují, v EU se bude dál v klidu řešit, jakou barvu mají mít banány a jak zakřivené mají být okurky. Řešení neznám, ale jsem si jist, že švejkovské frflání v kombinaci s nataženou dlaní pro peníze z EU jím z naší strany není.