Aktualizováno Inflace v eurozóně překvapila nás i trhy výrazně vyšším výsledkem. První odhad za duben ukázal nárůst k 1,9 % do těsné blízkosti cíle ECB. Daleko větším překvapením pro trhy ovšem byl nárůst jádrové inflace, která po překvapivém březnovém poklesu k 0,7% (17ti letá minima) vyskočila v dubnu prudce k 1,2% (čtyřletá maxima).
Bohužel nemáme k dispozici detailní strukturu inflace. Z dostupných informací je ale jasné, že výrazně zrychlily ceny služeb a zdá se, že za tím alespoň do jisté míry mohou stát jednorázové faktory. Před těmi výslovně varoval na včerejší tiskové konferenci i šéf ECB Mario Draghi, když zdůraznil nutnost dívat se spíše na inflační výhled na horizontu prognózy(za 12 až 18 měsíců) a oprostit se od krátkodobé volatility. Střednědobý výhled podle našeho názoru i nadále neukazuje, že by inflace v ročním horizontu měla ustřelovat nad cíl ECB, spíše naopak (viz grafy níže).
ECB nicméně v minulosti zvyšovala sazby i ve chvíli, kdy jádrová inflace ještě zůstávala pod 1 % a “pouze” začala mířit vzhůru. Tentokrát si s otáčením kormidla podle nás bude chtít počkat, až se rozkolísaná járdrová inflace usadí v blízkosti 1% a budeme mít za sebou francouzské prezidentské a parlamentní volby. I proto počítáme s tím, že evropští centrální bankéři začnou opatrně ustoupovat z extrémně holubičí rétoriky až v červnu. V září by pak mohli ubrat nohu z plynu a představit úspornější QE (40 miliard eur/měsíc) a jeho lehké natažení do roku 2018. Není vyloučené, že časem také vypadne z komunikace závazek neměnit sazby ještě dlouho po ukončení QE. To by se euru mělo líbit, ale na výraznější zisky si možná ještě bude muset počkat. Dnešní inflační překvapení by ho sice mohlo motivovat k testování 1,10 EUR/USD, posunout se k silnějším hodnotám a udržet je bude ovšem prozatím pro euro velice těžké.