Česká republika se na podzim minulého roku zařadila mezi země, které stanovují limit na částku vynaloženou na politické kampaně. Už v letošních parlamentních volbách nebude smět účet za kampaň politických stran a hnutí přesáhnout 90 miliónů korun a od jednotlivce nebo jedné firmy budou účastníci voleb moci přijmout jen tři milióny. Půjčovat navíc nově může jen subjekt licencovaný Českou národní bankou. Příklad brazilských komunálních voleb naznačuje, že tato opatření mohou mít reálný dopad na volební výsledky.
Podobné zákony už fungují několik desetiletí ve Velké Británii nebo v Kanadě a nově i například v Belgii, na Novém Zélandě nebo v Jižní Koreji. Legislativu upravující výši finančních prostředků vynaloženou za volební kampaň tak už mají celkem dvě třetiny zemí OECD s jednou důležitou výjimkou. Ve Spojených státech totiž Nejvyšší soud podobné zákony odmítl s tím, že omezují svobodu slova.
Mají však tyto zákazy nějaký reálný efekt? Čtveřice akademiků z Kalifornské univerzity v Berkeley, Kalifornské univerzity, Stanfordské univerzity a z Rio de Janeira se to rozhodla zjistit. Ke studii jim posloužila Brazílie, kde se po volební reformě v některých oblastech snížil limit pro výši útraty za komunální volby, zatímco v jiných oblastech zůstal stejný.
Autorům studie se skutečně podařilo najít statisticky významný rozdíl mezi těmito oblastmi. Přísnější limit podle nich zvyšuje počet kandidátů a tím i politickou soutěž. Zároveň snižuje šance, že vyhraje mimořádně majetný kandidát nebo někdo, kdo kandiduje už z nějaké funkce. Starostové, kteří si mohli dovolit více utrácet za kampaň, tak měli vyšší šanci na znovuzvolení. Tato výhoda je patrně spojená s tím, že lidé kandidující už z nějaké funkce představují pro své sponzory jistější „sázky“, než teprve profilující se politici. Také mezi už zvolenými funkcionáři a vlivovými skupinami mohou existovat sponzorské a klientelistické vazby z minula.
Nástroj proti korupci, klientelismu a přihrávání zakázek?
Podle čtveřice akademiků tak studie poukazuje na několik věcí. V zemích, kde jsou velké peníze zpravidla spojené s korupcí a trestnou činností tak dokáže legislativa omezující financování kampaní tyto negativní vlivy na politiku částečně zmírnit. Za druhé, podobné zákony sníží také výhodu politiků v zemích, kde politickou elitu tvoří především bohatší společenské vrstvy. V českém kontextu se to například promítne na kampani hnutí ANO, které vede miliardář Andrej Babiš. I kvůli němu zřejmě pro legislativu zdvihli minulý rok někteří poslanci ruku. Za třetí, autoři studie od opatření očekávají menší snahy politiků vycházet vstříc zájmům bohatých sponzorů.
Podle informací serveru Mediaguru chce maximální možnou výši útraty za kampaň využít hnutí ANO, zatímco nejsilnější parlamentní strana ČSSD měla v březnu odloženo na reklamy 80 miliónů. Podobnou částku prý chce vynaložit i ODS. TOP 09 chce údajně utratit okolo 50 miliónů, komunisté a vládní KDU-ČSL okolo 30 miliard. V posledních volbách byly částky lehce vyšší. Rekordní byl však rok 2010, kdy ČSSD utratila podle serveru iDnes za kampaň 200 miliónů a druhá ODS 150 miliónů. I když se sociálním demokratům kampaň do určité míry vyplatila, protože získali většinu mandátů, vládu tehdy stejně nedokázali sestavit.